Logo

Životaběh

Popisuji zde svoje životní zkušenosti, které vedly od křesťanských táborů, přes problémy v rodině, psychické problémy, Boží zásah do toho všeho, okultismus a další Boží zásah až k pokání. Budu vděčný i za vaše příběhy. Svědectví (1993 – 2005)

Jmenuji se René Janeczko a pocházím z Orlové,tj. malé městěčko nedaleko Karviné. V současnosti bydlím v Havířově se svou nevlastní sestrou. Studuji v Brně VUT – fakultu stavební.

1. Zaséváni Božího slova do dětských duší
Úplně první věřící, kterého jsem v životě poznal, byl učitel na základní škole. Vedl také biblické hodiny s dětmi. Tehdy před dvanácti lety nás poprvé vzal na biblický tábor na Nivy. Prostředí věřících lidí na mě udělalo velký a dlouhodobý dojem. Už zmínka o Bohu a Pánu Ježíši se mi jevila jako velkou zvláštností a tajemstvím. Necítil jsem žádný nátlak. Naopak mě to zaujalo. Biblické texty začlenili vedoucí do programu naprosto nenásilně. Mluvili a zpívali o Bohu přirozeně, jako by to byla jejich každodenní realita. Trochu jsem jim záviděl jejich radost a vzájemnou lásku a úctu, když jsem si vzpomněl na vztahy v rodině. Dodnes rád vzpomínám na jejich zájem o děti, které byli převážně z nevěřících rodin.

2. Vyvrcholení krize a darování Bible
V rodině to mezitím vřelo stále víc. Mám na mysli rodiče. Částečnou vinu nesla psychická porucha, která postihla mámu i tátu. Hlavní vinu měl samozřejmě jejich hřích. Co vyvolala tato děsivá kombinace nemoci a hříchu, se velmi těžko popisuje slovy. Zpočátku jsem se je snažil usmiřovat. Později jsem olej do ohně přilil i já. Až vše vyústilo do nesnesitelné míry, tak byli oba rodiče po sérii krutých hádek hospitalizováni kvůli jejich psychickým poruchám. Z tohoto důvodu jsem se přestěhoval ke své sestře do Havířova. V hlavě mi pořád zněly útržkovitě příběhy spravedlivých lidí z Bible. Stále zůstával jakýsi dojem z biblických táborů – přátelství, pochopení, láska, radost. Když jsem to vše konfrontoval se stavem v rodině, tak mi křesťanský život připadal jako neuskutečnitelná idea. V noci se mi občas zdálo o cestě do nějaké zvláštní země, která připomínala Boží ráj. Boží slovo se mi určitým způsobem vrylo do paměti. Do těch všech zmatků mi už bývalý učitel daroval svou Bibli, které jsem tehdy v desíti letech vůbec nerozuměl.

3. Ztráta kontaktu s křesťany
Po nějakém čase zasáhla rodinu velká rána. Zemřela babička z tátovy strany. Držela naši rodinu víc pohromadě, a tak to mělo negativní dopad na vztahy. Před smrtí babička zažila velmi zvláštní zkušenost. Po zranění se dostala do bezvědomí a prožila tzv. klinickou smrt. Tvrdila, že v záři světel viděla svého zemřelého muže. Nechci z toho vyvozovat, jestli to mělo být nebe nebo peklo. Vidím v tom náznak toho, že po smrti vše nekončí. Tato událost měla i vliv na tátovy deprese. Mezitím jsem přestal chodit na biblické skupinky, které vedla jedna sestra v Havířově a ztratil jsem i kontakt s učitelem. Přišla puberta. Na Bibli se hromadil prach. Měl jsem strach ji i otevřít. Krize v rodině se začala opět prohlubovat. Následovaly neustálé hádky a dlouhodobá tátova hospitalizace.

4. Boží dotek, svítání a pád
Po určité době jsem nastoupil na střední školu. Tehdy jsem znovu objevil sborový dům v Havířově skrze křesťanské knihkupectví. Občas se mi vracely záblesky vzpomínek z biblických táborů. Zůstal už ale jen dojem. Zlom nastal v prvním ročníku studia na stavební průmyslovce. Prostřednictvím evangelizace bratrů Libora Galače a Milana Surovce se mi dostala do ruky gedeónská Bible. Mnohé pravděpodobně neoslovila, ale mě byla později nevýslovným požehnáním. Táta se mezitím dostával z nejhoršího. Jednou chtěl dokonce všechno skončit. S mámou jsem si nerozuměl stále víc. O prázdninách jsem onemocněl i já. Bylo to logické vyústění z neustálého nepokoje v rodině a následné izolovanosti. Po chronických depresích jsem chtěl vše skoncovat. A právě v těchto chvílích přišla na pomoc gedeónská Bible. Nacházel jsem v ní útěchu a naději na lepší život. Zajímaly mě spíše starozákonní knihy, které psaly o Bohu jako věčném Stvořiteli, Bohu plném milosrdenství, který člověka vyučuje v moudrosti a spravedlnosti. Skrze tuto knihu mi Bůh zachránil život. Když deprese odezněly a přišla falešná radost, která je součástí psychické poruchy, tak jsem si namlouval znovuzrození. Realita potom byla ovšem jiná. Po pročítání Starého zákona se z „modlitby“ stala jen forma. Nemohl jsem skousnout Boží svatost a absolutní spravedlnost, když skrze Izrael trestal okolní národy. Po tomto zklamání jsem Boží slovo přestal číst úplně.

5. V zajetí okultismu a další Boží dotek
Uplynula určitá doba. Znovu jsem začal hledat pravdu. Vyvstávalo mnoho otázek. Jak mohl milosrdný Bůh nechat potrestat smrtí tolik lidí? Existují vědecké důkazy podporující biblické události? (evoluce x stvoření, potopa, biblická města, životopisy o Ježíši Kristu – jeho smrt a vzkříšení) Může Bůh působit dobro i dnes? A mnoho dalších. Hodně mě trápila otázka biblického stvoření. Při hltání literatury a přemýšlení jsem upadal v úžas. Např. matematicky lze pomocí teorie pravděpodobnosti dokázat, že náhodné vyvinutí fauny, flóry a člověka z neživé hmoty není vůbec možné. Tomu odpovídají i logické úvahy a zákony fyziky - konkrétně entropie (uspořádaná soustava spěje k neuspořádané). Dále mě vyvedly z míry chabé archeologické nálezy pračlověka podporující evoluci, naopak důkazy podporují dlouhodobě zvednutou hladinu mořské vody – potopu, genetické zákony ukazují na nutnost duchovní příčiny – Stvořitele, zvláštní je vlastnost hmoty, která se rozpadá v záření – energii – vlastnost duchovní, samotný člověk je záhadou – až příliš nápadně ukazuje na svého Stvořitele (mysl, srdce – duchovní vlastnosti). Žádný rozpor vědy a křesťanství tu nebyl. Mnohé je způsobeno satanovou propagandou, u nás zvlášť v období komunismu. Jen rozumem se však Pána Ježíše do života přijmout nedalo. Jako mor potom přišla zkušenost s okultismem, se kterým mě seznámil jeden spolužák ze střední školy. Jistá metoda byla částečně přejatá z východních náboženství. Objevovaly se tam i prvky z křesťanství a to mě zaujalo. Byla založena na meditaci, hypnóze a napojení na se na tzv. vyšší inteligenci (satana). Měla zajistit tělesné a duševní zdraví. K mému údivu to fungovalo. Něco mě však vedlo k tomu, abych se o tom více informoval. Udělal jsem tak v knihkupectví, kde mě prodavači, bratr a sestra Janíčkovi, upozornili na nebezpečí té metody. Doporučili mi rozhovor s bývalým jehovistou, br. Ferfeckým, který se v okultismu vyznal. Od něj jsem poprvé uslyšel evangelium. Dojetím jsem téměř plakal. Tvrdil, že tam, kde není středem Boží syn – Ježíš Kristus a uzdravování se neděje v jeho jménu, vzniká něco falešného a ďábelského. Vyprávěl mi i o případech, kdy se u takových lidí objevovaly sebevražedné pohnutky. Já jsem s tím měl také problémy. Ten rozhovor byl ale jen chvilkovým zastavením.

6. Strach z věčného trestu
Dál jsem žil svéhlavým, soběstředým a uzavřeným životem. Patřilo k tomu občasné pití alkoholu na různých večírcích, zkoušení drogy, upadající vztahy, úmyslné vynechávání školy apod. Potom se mi dostala do ruky kniha amerického kazatele B. Grahama. V ní sděloval evangelium o tom, jak Bůh sestupuje na zem zachránit bezbožného člověka. Ztělesněný Bůh – Ježíš musí jednou provždy zaplatit lidský dluh (hřích) na kříži. Také mě zarazil verš o odpadnutí z listu Židům. Na jednu stranu to byla pozvánka k věčnému životu a na druhou stranu jsem měl strach z věčného odpadnutí. V té době jsem poprvé navštívil domácí biblickou skupinu vedenou br. M. Surovcem. Byl jsem ujištěn, že znovuzrozený člověk nemůže ztratit věčný život (spasení). Ze skupinky jsem odcházel nadšený z toho, že i dnes působí Bůh skrze svého Syna v lidech. Byl jsem mile překvapen jejich vzájemnými vztahy, vztahem s Bohem, tichostí, pokorou a vzájemným nasloucháním.

7. Dočasný smysl života
Před dvěma lety jsem měl tu krásnou možnost seznámit se se svou současnou přítelkyní, Janou. Pár měsíců jsem si myslel, že když ji mám, tak už mám vše. I když mi hodně otevřela oči a vymanila mě z egoismu, tak náš vztah přestával být dokonalý. Byli jsme stále více zahledění do svých problémů. Díky ní jsem však mohl překonat mnoho depresí. Bez ní by byl život pro mne daleko težší. Stále ještě znělo volání z Božího slova a křesťanské literatury o Božím synu. Jak se postavíš ke kříži? Co uděláš s Kristem? Jak odpovíš na Boží milost a odpuštění způsobeného zla?

8. Pokání a obrácení
Tehdy na mě začala doléhat tíha vin. Neposlušnost vůči rodičům, nezájem o rodinu a zbylé přátele, nesoucit a neláska, propadání vášním, hrubost, pokrytectví ad. Už jsem nechtěl zůstat v izolovanosti, nezájmu o druhé, odloučenosti od Boha. Chtěl jsem změnu. Znovu jsem se odhodlal navštívit domácí skupinku. Přečetl jsem si několik svědectví. Téměř u všech lidí Bůh činil „malé“ zázraky. Získání radosti ze života, větší láska k bližním, vytržení z bídy a hříchu. Po tom všem jsem zatoužil. Asi před rokem jsem Pánu Ježíši vyznal, na co jsem si vzpomněl. Doprovázely to slzy a radost z Boží blízkosti a odpuštění. Chtěl jsem změnit vše najednou. Bůh ale proměňuje postupně. O obrácení jsem však téměř s nikým nemluvil. A to byla velká chyba. Bál jsem se neporozumění a posměchu.

9. Růst s malým „r“
Když je z naší strany na Boží lásku a oběť jen malá odezva, nikam to nevede. Dlouho jsem nepodal svědectví. Pán Ježíš mě sice vysvobodil z mnoha závislostí a neřestí (agresivní rocková hudba, nevybíravá řeč a chování, nechuť k práci ad.), ale následoval jsem ho jen někdy. Božímu duchu, kterého nám zaslíbil, a který působí to dobré v člověku, jsem nedával prostor. Objevovala se stále větší povrchnost ve vztazích k lidem a k Bohu. Tím se objevovaly i další deprese a ztráta radosti.

10. Boží milost a trpělivost
Další změny nastaly při nástupu na vysokou školu. Měl jsem skvělou možnost poznat mnoho mladých věřících lidí (poutnici). Hodně mě to povzbuzovalo a stále povzbuzuje a motivuje. Líbilo se mi jejich nadšení a odhodlání Pánu Ježíši sloužit slovem, skutkem a písněmi. Nadšení však často opadávalo při kontaktu s nevěřícími lidmi. Do života následně vstoupil hřích ve své zhoubné podobě. Tady jsem si více uvědomil, jak jeden „menší“ přestupek může vyvolat řetězovou reakci mnoha dalších. Po tomto výsměchu Boží milosti následoval trest v podobě depresí, za něž jsem Bohu vděčný. Nechci též opomenout vyslechnutí mnoha modliteb – osvobození od hříšných sklonů vedoucích k osamocenosti, zlepšení vztahu mých rodičů, probuzení zájmu o ně, požehnání při studiu, nalezení nových opravdových přátel, lepší rozpoznání dobrého a zlého, změna tužeb a hodnot zohledňujících zájmy bližních ad.
Nakonec bych se chtěl připojit k žalmistovi, který potvrzuje proměňující, obživující a hlavně zachraňující moc Božího slova: „Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni, … dospěli až k branám smrti. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy jež pro lidi koná…“ (úryvek z Žalmu 107)

PS: email - j.rene@seznam.cz