Vojáci kopím ověřili, že Kristus již zemřel. Jozef z Arimatie si vyžádal u Piláta Ježíšovo tělo k pohřbení. Pilát svolil. Ježíše umístili do nového hrobu, který zavalili kamenem.21 Farizeové jej nechali strážit, protože se obávali, že učedníci by mohli tělo unést.
„Když pak končila sobota a svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdaléna a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, a když přišel, odvalil kámen ode dveří a posadil se na něm. Jeho obličej byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. A strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví. Anděl pak odpověděl ženám: "Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není tu, neboť vstal, jak předpověděl. Pojďte, pohleďte na místo, kde ležel Pán. Jděte rychle a řekněte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. A hle, předchází vás do Galileje. Tam ho spatříte. Hleďte, řekl jsem vám to." A tak rychle odešly od hrobu s bázní a s velikou radostí a běžely, aby to oznámily jeho učedníkům. A když to šly oznámit jeho učedníkům, vtom se s nimi setkal Ježíš a pozdravil je. Přistoupily tedy, objaly jeho nohy a poklonily se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: "Nebojte se, jděte a oznamte mým bratrům, ať jdou do Galileje, a tam mě spatří." A když ty ženy odcházely, hle, někteří ze stráže šli do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo. A když se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům mnoho peněz a řekli: "Mluvte takhle: `V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.´ A kdyby o tom uslyšel vladař, my ho přesvědčíme a zbavíme vás starostí." Oni tedy vzali peníze a dělali, jak byli naučeni. A tato řeč je mezi Židy rozhlášena až do dnešního dne“
(Mt 28:1 -15) NBK.

Učedníci se obávali, že je konec všeho, ale jejich Mistr byl opět mezi nimi. Z NZ víme, že se ukázal svým věrným několikrát než odešel ke svému Otci do nebe. Zde je uvedeno několik míst.

1) Maří Magdaléně u hrobu(J 20:13-17)
„Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi
Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" (což znamená Učiteli)“(J 20:15-16)NBK.

2) Tentýž den poprvé učedníkům, kromě Tomáše, i když byly dveře zavřené, protože se učedníci báli Židů
(J 20:19-24).
„A když byl večer téhož dne, toho prvního dne týdne, a tam, kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám."A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se“ (J 20:19-20) NBK.

3) Po osmi dnech po druhé opět na stejném místě (J 20:26-29)
„A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Dej svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." A Tomáš odpověděl slovy: "Můj Pán a můj Bůh!" (J 20:26-28) NBK

4) Potřetí svým učedníkům u Tiberiadského jezera, když byli na lodi a chytali ryby. (J 21:1-22)
„Šimon Petr tedy vystoupil na loď a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb: bylo jich sto padesát tři. A i když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte, posnídejte." Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval zeptat: "Kdo jsi?" protože věděli, že je to Pán“ (J 21:11-12) NBK.

5) Při nanebevzetí v Jeruzalémě
„První zprávu jsem zajisté sepsal, ó Teofile, o všech věcech, které Ježíš začal dělat i učit až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal přikázání apoštolům, které vyvolil. Těm také po svém utrpení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. A když je shromáždil, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali Otcovo zaslíbení, "které jste," jak řekl, "slyšeli ode mne; neboť Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým po těchto nemnoha dnech." Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: "Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?" On jim však řekl: "Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci; ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i v Samaří a až do posledních končin země." A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen vzhůru a oblak jim ho vzal z očí. Když se pak za ním upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, postavili se k nim dva muži v bílém rouchu, kteří jim řekli: "Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe"
(Sk 1:1-12)NBK.
„Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen“ (Mt 28:18-20)NBK.

Když byl Kristus vzat do nebe, učedníci měli jít do Jeruzaléma a očekávat příchod Ducha svatého. Z citovaných míst vidíme, že Kristus již nepromlouval pouze vzhledem k Izraeli, ale již s ohledem na všechny národy. Skončilo zvěstování „evangelia království“, které bylo nahrazeno stávajícím „evangeliem Boží milosti“. Tímto nastala z pohledu Bible nová etapa dějin ve světové historii - „období milosti“.