Logo

Boží dar v Kristu

V dnešní době se slovo "oběť" téměř vytratilo ze slovníku. Že by dokonce Bůh mohl něco obětovat? To už vůbec nedává smysl. Bible a křesťané říkají, že to je možné. Následující seriál se vám toto podivuhodné Boží jednání pokusí přiblížit. 1. Dar platný pro věčnost

Málokterý z dárků dokáže potěšovat více než několik týdnů. Buď zevšední nebo jej začneme brát jako samozřejmou věc. Křesťané však v srdci nosí dar, kterému říkají evangelium - radostná zpráva, která má hlavně duchovní rozměr. Spočívá v tom, že Dárcem je samotný Bůh, darem je jeho Syn Ježíš a příjemcem daru člověk. A ještě další rozdíl – dar má věčnou hodnotu a můžeme se z něj radovat pořád.
Každý, kdo jednou uslyší zvěst evangelia o spasení prostřednictvím Kristovy zástupné oběti za náš hřích, ptá se po jeho důvěryhodnosti a pravdivosti. Následně ho zajímá, co je třeba se svými proviněními udělat, aby spasení mohl přijmout. Srdečně vás zvu na tuto pouť, jejímž cílem může být poznání Božího plánu a osobní zkušenost s živým Bohem.

2. Pohled na Krista očima proroků
2.1 Předobraz zástupné oběti

První záznam o evangeliu, tj. konečném vítězství Boha nad veškerým zlem, je v biblické knize Genesis. Je to proroctví staré zhruba 4000 let. Píše se zde o událostech v ráji a o prvním hříchu Adama a Evy. Je zde zaslíbení, že Bůh k sobě navrátí hříšného člověka, tím že prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista zvítězí nad zlem a nad smrtí.


I přesto, že byl člověk Bohu nevěrný, tak ho Bůh neopouští. Dává spravedlivému a věrnému Abrahamovi zaslíbení: ,,Učiním tě velkým národem, požehnám těv tobě dojdou požehnání všechny čeledi země.“ (1 Moj 12:2-3) Požehnání znamená Boží blízkost. Požehnání není jen fádní americké zvolání: ,,Bůh vám žehnej!“ ve smyslu ,ať se ti daří‘, ale především skutečný vztah s živým Bohem. Důvěrný vztah může každý navázat se Stvořitelem právě díky tajemství, že před dvěma tisíci lety v malém Izraeli se Bůh vtělil do lidské podoby, aby nám dal prožít, jak si nás cení a jak nás dokonce ve svém Synu touží přijmout za své vlastní děti, tzn. žít ve věčnosti (opak pekla).


Velmi známý je příběh o Abrahamovi a jeho synu Izákovi, kdy Bůh vyzkoušel Abrahamovu oddanost: ,,Bůh řekl: ,Abrahame! Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj na jedné hoře!‘ “ (1 Moj 22:1-2) Izák se poté ptá otce, kde je obětní beránek, ale on mu odpoví, že sám Bůh si najde oběť. ,,Když přišli na místo, vybudoval Abraham oltář a svázal svého syna do kozelce. I vztáhl ruku po obětním noži, aby ho zabil. V tom na něho z nebe volá Boží posel: ,Abrahame! Nevztahuj ruku na chlapce, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna Přisahl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože si to učinil, požehnám tvé potomstvo a velice tě rozmnožím a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ (1 Moj 22:9-18) Zde je vidět předobraz oběti jednorozeného Božího Syna, Ježíše Krista, který musel zemřít a být obětován pro očištění a ospravedlnění hříchem zotročeného a nemocného člověka. Alespoň náznakem se toto podivuhodné Boží jednání pokusím později přiblížit.

V dalším díle se dozvíme o dalších významných starodávných proroctvích, která vzešla z nepatrného Izraele.

Příbuzné, související nebo podobné články

Kristovo vzkříšení (13.díl)
Kristova služba a její cíl
Kristus: prostý tesař x Boží Slovo? (6.díl)
Plnění proroctví - evangelium
Potvrzení proroctví (4.díl)
Mesiáš jako spasitel, soudce a oběť (3.díl)
Starověká proroctví přímo ukazují na smrt ukřižováním! (2. díl)