Logo

Chvála v Novém Zákoně

Vděčnost, chvála a uctívání, č.3
Ve starém zákoně to byly oběti. A co v Novém? Proč zde není chvála zmiňována stejně jako třeba ve starozákonních žalmech? Jak se projevovala v první Církvi? NOVÝ ZÁKON

V Novém zákon není téma chvály příliš rozváděno ani popisováno jako ve Starém Zákoně, kde je mu věnována nejméně jedna kniha. Je to zřejmě proto, že ohledně chválení nejde o žádnou věroučnou problematiku a není to něco, co by se muselo podrobovat nějakým příkazům či omezením. Chvála je spontánní projev křesťana, který je brán jako samozřejmost, proto není potřeba se o něm více zmiňovat. To ovšem neznamená, že máme chválení opomíjet.
Nový Zákon se sice tématem chvály nezabývá, ale chválu obsahuje.

První křesťané chválili Boha prostřednictvím Ducha Svatého:
Učedníci o letnicích: "Chválili Boha a byli všemu lidu milí." Sk 2,47
Korneliův dům: "Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha." Sk 10,46

Chválili prostřednictvím starozákonním žalmů:
"...a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch."
Ko 3,16

Vznikaly však také nové hymny - např:
"Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí
- a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."
Fp 2,6-11

Téměř každá novozákonní epištola začíná chvalozpěvem.
"Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista..." Ef 1,3

→ Chvála má být na začátku i na konci všeho, má provázet celý náš život a být spontánním projevem našeho vztahu s Bohem prostřednictvím Ducha Svatého.

Jedním z hlavních projevů uctívání v Novém Zákoně byla Večeře Páně, nebo také Památka Páně, která byla ustanovena Pánem Ježíšem Kristem den před Jeho smrtí.
"Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá." L 22,19-20

Smyslem památky je pamatování, připomínání si, nezapomenutí díla, které Ježíš Kristus udělal a vyjádřením poslušnosti Jeho přání a úcty k Němu za Jeho oběť.
Vyjadřuje také jednotu křesťanů a jejich sjednocení a rovnost právě v Kristově díle. Chléb a víno, které jí a pijí křesťané není žádným obřadem, při němž se chléb mění v tělo a víno v krev, ale je skutečným, hmotným vyjádřením duchovní věci. Stejně jako při chvále Bůh chce, abychom vyjadřovali svůj vnitřní postoj svým tělem, i zde Bůh chce, abychom Ho uctívali svým srdcem a účastnilo se toho i naše tělo.

→ Bůh není duchovní bytost oddělená od reality, ale je Bohem, který tuto realitu stvořil a který v ní neustále působí a zjevuje se a chce skrze ni působit a promlouvat k nám.

Příbuzné, související nebo podobné články

Uctívání
Chvála
Jsem povolán ke chvalám?
Vděčnost, díky
Význam obětí ve Starém Zákoně a dnes
Význam obětí ve Starém Zákoně a dnes - část 2.