Logo

Dress code a šaty tak vůbec

Předpokládám, že jste se s tím setkali. Občas se to trochu přestřelí a občas je to zase trochu mimo mísu, ale všichni tak trochu tušíme, že na tom jak vypadáme záleží. Nemyslím teď nutně jen šaty, ale celkový image o nás dost vypovídá. Téma naší vlastní vizualizace do kyberprostoru vydá za samostatný článek. Ať je to jak chce, když se netrefíme do toho jak se obléct může to být dost nepříjemné. Třeba dříve si lidé hodně zakládali na tom jakými jezdí auty. Určitě to do jisté míry platí pořád, ale razí se i trend, že vlastně nejvíc cool je žádné auto nemít, a dnes vám firmy nabízejí jako jeden z benefitů možnost parkování vašeho kola. Asi záleží jestli žijete v malém městě nebo ve velkoměstě. Zatímco v malém městě je auto služebníkem ve velkoměstě se často stává břemenem. Pamatuji si, když jsme poprvé po pádu železné opony jeli do západního Německa, jako malý kluk jsem koukal na ty nesčetné zástupy aut a mával na kamiony, dokonce mi někteří kamioňáci zamávali nazpět. Když jsme ke konci dovolené vyrazili do obchodu, přirozeně bez peněz – lépe řečeno s posledními několika šilinky v naději, že si koupíme čokoládu bylo to neskutečné! Plné regály zboží narvané k prasknutí. Vybrali jsme čokoládu, ale táta přispěchal, co děláme v obchodu tak dlouho a zkušeně koupil kafe. Jeden Němec mi daroval marku, když viděl jak soustředěně se dívám na nákupní košíky, kde se museli vkládat peníze. Za tuto marku jsem následně koupil tu vysněnou čokoládu. Když jsme se vraceli zpátky a na střeše našeho červeného žigulíku měli naši první rodinnou myčku nádobí, připadali jsem si, že si domů vezeme kousek západního světa. Moc jsem nechápal, proč se na naše auto lidé tak zvědavě dívají.

Teď jsem v Maďarsku, kde podobně jako před třiceti lety v Německu žasnu. Ten stejný model žigulíku, který táta předtím dovezl bouraný z Holandska tady projíždí městem se skupinou teenagerů, zatemněnými skly a nápisem „no fear“. Tomu říkám „flash back“, ale teď už všichni začínáme chápat, že to o věcech není. Asi podobně jako v jiných případech, když dosáhneme toho, co jsme mysleli, že chceme, zjišťujeme, že se jednalo jen o zdolání jednoho z mnoha kopců porozumění, které nás v životě ještě čekají.

Šaty dělají člověka, říkává se v klasické české pohádce a tak bych se vrátil k oděvu. Je to téma zajímavé a složité zároveň. Kdybychom se podívali napříč světem a stoletími dostane se nám zajímavého zjištění. To co je v jedné zemi standard, je v jiné nepřípustné a naopak. V církvi se oděvu přirozeně věnovalo hodně pozornosti. Je to to první co na člověku vidíme a někdy i to podle čeho ho posuzujeme. Obecným pravidlem zůstává, že by člověk měl chodit v čistém oděvu úměrně požadavkům dané kongregace. Všichni jistě známe ten odsuzující pohled, když se do dress codu netrefíte. Například na východě Slovenska je pravidlem, že muži by měli mít oblek a celkové důležitosti daného jedince dodává kravata. Jinde raději podobný oděv lidé vymění za obyčejné džíny jelikož si chtějí alespoň o víkendu odpočinout od formálnosti. Osobně příliš nevyhledávám pocit propoceného obleku, zvlášť když je venku přes třicet stupňů a vy přecházíte ze sálu do sálu skrze neklimatizované prostory a těšíte se až konečně budete moct toto oblečení odložit. Docela mě překvapila zkušenost, jednoho mého známého, který chodíval dělat prezentace do různých církví. Většinou chodil oblečen v obleku a kravatu měl sebou. Když jej ráno vyzvedával řidič, vyslaný tímto sborem, zeptal se ho, kam se chystá. Musel se urychleně vrátit zpět na hotelový pokoj a vzít si tričko a džíny, protože přeci nemůže být oblečen „lépe“ než pastor, jakoby lidé měli po krk pokrytectví, které si docela dobře s formálností rozumí. V afrických církvích také dbají na oblečení. Jejich oděv září všemi barvami. U některých událostí se prostě očekává, že se oblečete vhodně. Jeden můj bývalý kolega zmiňoval případ kdy nějaká africká delegace přijela na služební cestu v nádherných šatech. Již na letiště si je vyhlédla zločinecká skupina, která je sledovala a následně ukradla jejich zavazadla, někdy se prostě vypadat „dobře“ nevyplácí.

Když se biblický David chystal do onoho slavného souboje s filištínským gladiátorem, král Saul mu nabídl své brnění. Mladík, který však nebyl zvyklý na výzbroj elitního vojáka, to odmítl, protože by nebyl schopen se pohybovat. Tak to může být i s námi, když se začneme vydávat za někoho kým nejsme. Jenže jak máme vést své boje, když se na to správně neoblékneme? On je totiž správný a "správný" oděv. Když lidé posuzovali s jakými lidmi se dává Pán Ježíš do rozhovoru, přišlo jim to nevhodné. S takovými lidmi přece slušní lidé ani nemluví, natož nejí! Jenže právě kvůli takovým přišel. Nepřišel, aby náboženským expertům potvrdil jejich neomylnost, ale přišel, aby praktickou láskou a zbožností podnítil hříšné lidi k pokání.

První problém s oblečením nastal už v rajské zahradě. Myslím, že všichni, kdo se zabývají studiem Písma, se na toto místo rádi vracejí. Jakoby se nám tam dostávalo samotné Boží přítomnosti a ideálu, který ještě nebyl pokřiven lidským hříchem. Co se našeho tématu týká lidé do určité doby oděv „neřešili“. Přestože byli nazí, nestyděli se. Proč? Předně proto, že nebyli hříšní, sdíleli všechny výsady, které jim jejich postavení v ráji poskytovalo. Byli stvořeni k Božímu obrazu jako koruna stvoření. Když však Eva byla svedena a k neposlušnosti podnítila i Adama, tak zhřešili oba a zjistili velmi nepříjemnou skutečnost, totiž, že jsou nazí. Vzniká tedy otázka, jak zakrýt svou hanbu. Jaký oděv zvolit? Člověk „přistižený při činu“ často dokáže velmi dobře improvizovat. Podívejme se na příběh, který následoval potom co snědli zakázané ovoce:

Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si bederní roušky. Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě v denním větru, a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady. Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi? On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval. I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? (Genesis 3,7-11)

Dovedete si to představit? První věc, kterou lidé poznali bylo, že jsou nazí. Následuje tedy rychlá akce. Nevím jak to udělali, ale sešili fíkové listí a udělali si bederní roušky. Hřích má vždy následky. V tomto případě je bezprostředním následkem určité poznání a strach. Myslíme si, že lidé museli zhřešit? Neměl snad Hospodin plán pro člověka i kdyby nebyl býval zhřešil? V naivní představě, že se za svůj oděv skryjí hřích, se lidé skrývají před tváří Hospodina uprostřed stromoví zahrady. Tedy první dress code nevyšel. Lidé se museli naučit, že „fíkové listí“ neodpovídá Božímu standardu svatosti a spravedlnosti. Jak tomu rozumět a co si z toho můžeme vzít? Tak předně bych řekl, že Bůh má úplnou informaci. On přesně ví co se hodí a „co je mimo mísu“. Sebe vznešenější lidská snaha neobstojí, protože pramení z hříšného zdroje. Možná si řeknete, váš život není až tak špatný. Třeba ve srovnání s tím nebo oním jste docela fajn člověk. Jenže pokud chcete opět slyšet Boží hlas, pokud chcete překonat strach před Božím soudem a chcete zakusit svobodu Božích synů a dcer musíte splňovat „dress code“. Lidé v ráji ve své zoufalé snaze pokračovali a házeli vinu jeden na druhého, jenže jen tak se ze situace vymluvit nemohli.

Vhodný oděv ukazuje na vhodný postoj vůči situaci. Člověk, který je ve vzpouře vůči Bohu nemůže situaci zachránit narychlo spletenými bederními rouškami. Před Bohem jsme všichni nazí, i když se snažíme občas schovat za nejrůznější vynálezy. Nakonec jediný vhodný oděv, který před Bohem obstojí je, když budeme oblečeni do spravedlivého a svatého života Pána Ježíše Krista. Lidé v ráji měli pochopit, že tentokrát to bylo hodně "mimo mísu". Tentokrát zavinili prokletí celého lidského rodu. Lidé měli pochopit základní princip, totiž, že bez prolití krve není odpuštění vin. Něco dosud nevídaného. A kde to nalézáme v tomto příběhu? Jakoby se nám Bůh snažil říct – když už se oblékáte, tak se oblečte pořádně!

Plánujeme teď svatbu. K tomu samozřejmě patří i obstarání vhodných šatů a všech možných povolení. Teď v době covidové navíc potřebujete povolení cestovat případně negativní výsledky testů. Co všechno člověk potřebuje, aby se mohl zúčastnit svatby Beránkovi? V Písmu se setkáváme s několika příběhy o svatebních hostinách, ale na to se třeba podíváme jindy. Vraťme se na chvíli opět do ráje, abychom zjistili jak se celé foax-pas vyřešilo.


„A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.“ Genesis 3,21

Aby lidé mohli mít pořádný oděv musel se o to někdo postarat. Z kontextu pozdějších kapitol Písem by mě nepřekvapilo kdyby se jednalo o oděv zhotovený z beránka. Tam kde je člověk v koncích, přichází Bůh s jiným řešením. Poskytuje lidem oděv, který symbolicky poukazuje na to, že ani jejich šaty nebudou zadarmo. V ekonomii se často říkává, že žádný oběd není zadarmo. Buďto platíte rovnou po konzumaci nebo za vás zaplatí někdo jiný a vy mu to vrátíte jinak. V tomto případě však muselo „zaplatit“ za lidský oděv smrtí zvíře, musela být prolita nevinná krev. Mohli bychom namítnout, že je to neférové. Skutečně, dodnes existují skupiny lidí, které hájí zájmy zvířat a v mnoha ohledech bychom s nimi možná souhlasili. Vůbec je fascinující jak dalece Mojžíšův zákon pamatoval na práva zvířat, ale o tom zase třeba někdy jindy. Tedy zde zaplatilo za oděv zvíře. Chápete? Musela být prolita krev nevinného zvířete, aby člověk mohl získat svůj šat - aby mohla být jeho morální nahota přikryta.

Před Bohem nemůžeme obstát se svou vlastní sílou a spravedlností. Bůh nabízí každému člověku čestné místo na svatební hostině v nebeském království, musíte však přijmout pozvání vírou v Božího Syna. Kdosi se vyjádřil – Bůh chce, aby bylo nebe plné lidí. Rozhodnutí přijmout nebo odmítnout je ve vašich rukách. Nemůžete házet zodpovědnost na druhého. Ano, i tebe čtenáři, by Bůh rád uvítal na této slavnosti, ale musíš se vírou spolehnout na zástupné dílo Božího Beránka. Jestliže namítneš, že máš svou vlastní spravedlnost, neobstojíš. Bůh vystavil účet za lidský hřích na golgotském kříži, kde Ježíš Nazaretský Král Židovský zaplatil rubíny své krve. Hodnota je příliš vysoká než abychom si ji dokázali odpracovat svým snažením sami. Slož svou důvěru v Boží dílo dnes, nespoléhej na své vlastní snahy, protože jedině tak splníš „nebeský dress code“. Každý si dennodenně vybíráme, co si oblečeme, je otázkou naši volby a zodpovědnosti s jakým oděvem se jednou postavíme před našeho Stvořeitele, ve chvíli kdy budeme volky nevolky nuceni z tohoto života odejít.