Logo

Duchovní dary : část 1.

Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat
v nevědomosti.“

I. Kor 12,1 EP
Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat
v nevědomosti.“

I. Kor 12,1 EP


 I. Pojem


 Výraz
duchovní dary je překladem řeckého slova charismata=dary
udělené z milosti
, které je odvozeno od slova charis=milost, což je
projev Boží nezasloužené přízně. Dary jsou konkrétním vyjádřením
milosti, která se viditelně projevuje ve slovu nebo skutku. Dary jsou udělovány
Duchem svatým jednotlivým křesťanům jako Boží
zmocnění ke službě
(odění mocí z výsosti L 24,49).
Pavel a Petr o nich mluví také jako o duchovních věcech – pneumatika
(pneumatikos=duchovní), a různých projevech Ducha – pneumata; řecky pneuma=duch, dech.


Ray C.
Stedman je definuje jako „způsobilost
ke službě, která je dána každému opravdovému křesťanu bez výjimky
a kterou žádný jedinec, dříve něž se stal křesťanem,
neměl.“
Nejde o naše přirozené
schopnosti, talent či nadání, ale je to nadpřirozený zásah Ducha
svatého, který věřící vystrojuje k službě Bohu.  


Boží Slovo se tímto tématem
zabývá na několika místech, která budou východiskem našeho uvažování:
Ř 12,4 – 8, I. Kor 12 – 14, Ef
4,1 – 16, I. Pt 4, 7 - 11


 II. Kdo a komu je udílí 


Duchovní
dary jsou dány Duchem svatým každému
znovuzrozenému člověku
. Duch je udílí podle své svrchované vůle.
My si to ničím nezasluhujeme ani neovlivňujeme.


„To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který každému
uděluje zvlášť, tak jak chce.“
I. Kor 12,11


Každému jednotlivému z nás pak byla dána milost podle míry
Kristova obdarování“
Ef 4,7


 „Jak každý z vás přijal obdarování (charisma), tak si jím
vzájemně služte, jako dobří správci rozličné Boží
milosti.“
  I. Pt 4,10


 ?
Protože duchovní dar má každý věřící, neexistuje
v Církvi Pána Ježíše rozdělení na duchovenstvo
(klérus) a
obyčejný lid
(laici, „čumilové“ – pozn. aut.). V I.
Pt 2,9 si čteme, že my všichni jsme královské kněžstvo, svatý národ. Úkolem kněze je
sloužit Bohu, a to je i naším úkolem, a k tomu nás Duch vystrojuje svými
dary, které nám všem udílí. Každý z nás by si měl tuto skutečnost,
že je Bohem obdarován, uvědomit a začít svůj dar uplatňovat
ve službě Jemu. My mnohdy ze sebe děláme ty laiky – čumily a
necháváme se jen vléct, jsme líní a pohodlní, ale zároveň to vyjadřuje
i vlažnost ve vztahu k Pánu. Tím, že své obdarování nevyužíváme
ve službě, tak ochuzujeme ostatní i sebe. Tělo aby správně
fungovalo potřebuje všechny údy, i ty zdánlivě malé a nevýznamné.
Pokud ony nepracují, tak tělo strádá. Když Pavel mluví o duchovních
darech, tak toto přirovnání používá. Tělo je složeno z mnoho
částí s různými úkoly, které však dohromady tvoří
jeden fungující organismus. Takovýmto organismem je i Církev, kde každý
znovuzrozený člověk je jedním údem a kde má své místo a svůj
úkol. „Vždyť tak jako je tělo
jedno a má mnoho údů ..., tak je tomu i s Kristem. Všichni jsme
totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla.. 
Nyní však Bůh umístil údy v těle, každý jednotlivý
z nich, tak jak chtěl.“
  I.
Kor 12,12-13 a 18.


 III. Účel darů


 Duchovní
dary jsou dány „pro dokonalou přípravu
svatých k dílu služby, k budování Kristova těla“.

Ef 4,12 Též v I. Kor 14,12 a 26  


 „A tak je každému dáván projev Ducha k užitku I.
Kor 12,7


 „..aby byl Bůh ve všem slaven skrze Ježíše Krista, jemuž patří
sláva a moc na věky věků.Amen.“
 
I.Pt 4,11


 ?
dary nejsou dávány samoúčelně, ani pouze pro osobní prospěch
nositele, ale k budování Kristova Těla, tedy k růstu
Církve
. Jak k růst vnitřnímu – duchovní růst nás věřících,
tak k vnějšímu – rozrůstání se Církve, obrácení se nevěřících.
Služba dary musí vést k Boží oslavě, ne ke zvýšení prestiže jejich nositelů.


Pro Církev
je charakteristická rozmanitost v jednotě.
Pavel to uvádí na již zmíněném příkladu lidského těla, ale
také mluví o jednotě v Trojci. (Jsem si vědom, že slovo Trojce
není biblické, ale učení o Trojci rozhodně ano, je tím prostoupeno
celé Boží Slovo počínaje první kapitolou knihy Genesis.) Je to v I.
Kor 12,4-6 a Ef 4,4-6. Každá z osob Trojice má jinou úlohu v plánu
spasení: Otec vše řídí, Syn se obětoval za nás, Duch nám umožňuje
se znovuzrodit-uvěřit Písmům. Přes tuto rozmanitost je v Trojci
naprostá jednota, harmonie, víme, že je jeden Bůh. Tak tomu má být i v Církvi
(mnoho údů v jednom těle), kdy služba těmi jednotlivými
rozmanitými obdarováními vede k upevňování jednoty a ke společnému
cíli, k růstu Církve. Pokud by uplatňováním darů docházelo
k rozvratům a nejednotě, pak jsou buď špatně uplatňovány
nebo to nejsou projevy Božího Ducha.


Při službě
dary je podstatné sloužit s láskou.
V souvislosti s dary mluví Pavel vždy o lásce.


 IV. Přehled jednotlivých
duchovních darů


 Dary
Ducha jsou vyjmenovány na pěti místech Nového zákona : Ř 12,6 –
8; I. Kor 12,8 – 10; I. Kor 12, 28 – 30; Ef 4,11 a I. Pt 4,11.


Celkem je vyjmenováno asi 19
darů, ale seznam není určitě absolutní, a některé se
mohou překrývat, neexistují ostré hranice, a je možné, že některé
nemusejí být uvedeny vůbec. Existují různá jejich dělení. Základní
rozdělení je možno spatřovat v I. Pt 4,11: „Mluví-li
někdo, ať mluví jako Boží slova;slouží-li někdo, ať
slouží jako z moci..“
Podle tohoto verše jsou dary členěny
do dvou hlavních kategorií:


1) dary, jež své nositele zmocňují
ke službě slovem – dary uplatňované ústně, dary řeči
a

2) dary, které vybavují pro praktickou službu – dary služebné. 


I. Dary řeči


 1.
A
poštolé (řec. apostolos = vyslaný vpřed, vyslanec)


- původně označení
Dvanácti, pak i Pavel a Matěj


- většina povolána výslovně
Pánem Ježíšem za jeho pozemského života, autorita jejich úřadu vyplývala
z tohoto povoláni, měli učení z první ruky, a jejich úkolem
bylo jej dále předávat a získávat další učedlníky Pánu Ježíši.
Zvláštní skupina vůdců víry (Sk 15). dnes již tento dar není.
Nikde totiž nečteme o apoštolech druhé generace, po zabití apoštola
Jakuba nebyl ustanoven jeho nástupce.


 2. Proroci


- ti, co zvěstovali Boží
poselství, sdělovali autoritativní prohlášení Boží vůle,

- v nejužším významu ten, kdo přijal a předává inspirované
Boží Slovo

- dnes se vyskytují pouze v obecném významu jako ti, kdo srozumitelně
sdělují již zjevené Boží Slovo, nepřidávají k němu však
nová proroctví


 ?
dnes se v Církvi dary apoštolství a proroctví v tom úzkém slova
smyslu nevyskytují, přesto však o ně nejsme ochuzeni, neboť nám
to Slovo, které přijali ode Pána zapsali a zasloužili se o jeho rozšíření.
Jejich poslání se již splnilo. My stojíme na tom základu, který položili „Byli
jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným
kamenem je sám Ježíš Kristus.“
Ef 2,20.


 


3. Evangelisté (euangelistés)


- ten, kdo ohlašuje dobrou zprávu


- samozřejmě že
evangelizovat máme všichni, ale ne každý má dar evangelisty


- je to zvláštní Duchem
darovaná schopnost přijatelným způsobem lidem  zvěstovat evangelium o jejich vysvobození z hříchu
skrze PJK. Dokáží jasně a srozumitelně předat základy
evangelia. Tento dar je zaměřen na službu vůči nevěřícím.


- jediným evan. v Bibli
nazvaným byl Filip (Sk 21,8), dnes např. Billy Graham


 4. Pastýři (poiménes)


- dary pastorace, vyučování
a povzbuzování spolu dost souvisejí, často se vyskytují dohromady. Úkolem
pastýře je pečovat o stádo (věřící), duchovně ho vést,
být mu příkladem (pastýř jde v čele). Dokonalým vzorem jím
je PJK, který je tím nejvyšším pastýřem (I. Pt 5,4). Tento dar by měl mít
každý starší, ale i ti, co vedou nějaké skupinky (besídka, dorost).