Logo

Duchovní dary : část 2.

Pokračování článku s podrobným rozborem duchovních darů. 5 . Dar vyučování (didaskalia) – učitelé


- ti, kteří dobře
znají a chápou a milují Boží Slovo a do Jeho pravd uvádějí ostatní.
Narozdíl od proroků nevyslovují nová zjevení, ale vykládají přijaté
křesťanské učení. Slovo umějí prakticky aplikovat a sami
se Jím řídí. Písmo nás upozorňuje na nebezpečí falešných
učitelů, kteří nás mohou svést od pravdy.


(Jedna
sborová příručka z doby kolem roku 125 dává návod, jak
rozeznat falešné učitele a proroky: „ Učitel se má zdržet jen
jeden den, v případě nutnosti dva. Zůstane-li tři dny,
je to falešný učitel – očividně zneužívá štědrosti křesťanů.
Při odchodu má požádat o potravu na dobu, než se dostane do dalšího města.
Žádá-li o peníze, je to falešný prorok. Každý, kdo učí pravdě,
ale nežije podle ní, je falešným prorokem.“)


 6. Povzbuzování (řec. paraklesis – povzbuzující)


- ti, jenž mají tento dar,
povzbuzují ostatní, aby zůstávali, v tom čemu se naučili,
aby byli pevni ve víře, a aby horlivěji milovali Pána. Příkladem
je Barnabáš – Syn povzbuzení.


 7. Rozlišování duchů (diakriseis pneumaton)


- schopnost rozeznat zda člověk
hovoří pod vedením Ducha svatého nebo démona. Slouží k rozeznání
falešného učení a nepravých učitelů. Příkladem je Petr
v Sk 5,3 a 9 kdy rozeznal lež  Ananiáše
a Zafiry. I dnes je důležité zda nové věci, které se do církve
dostávají jsou správné nebo ne. (V některých věcech je potřeba
být konzervativní!)


 8. Mluvení jazyky (hermeneia glosson, glosolálie) a jejich
výklad
(gene glosson)


- pronášení slov sobě i
ostatním neznámých, chápáno jako zvláštní schopnost chválit Boha. Aby
to mělo smysl pro ostatní je potřeba, aby někdo vykládal, což
je považováno za další dar Ducha. Tyto dva dary jsou snad nejrozporuplnější
ze všech, existuje na ně celá řady názorů.


Někteří
se dokonce domnívají, že kdo nemluví jazykem, nemá Ducha svatého. To je
ale omyl. Také se nelze odvolávat na situaci o Letnicích, protože zřejmě
nejde o dar jazyků ve smyslu listu Korintským. O Letnicích byl na apoštoly
vylit Duch svatý a oni skutečně mluvili v jazycích, ale těm
bylo rozumět, nebylo potřeba výkladu (Sk 2,8). Byl to zvláštní způsob,
který Bůh použil, aby mnoho lidí z mnoho různých zemí mohlo
slyšet evangelium a uvěřit mu. Někdo si pod tímto darem představuje
schopnost učit se světovým jazykům, ale ani tento pohled nemá
oporu v Písmu (učedlníci se nic neučili). Někteří
mají za to, že se tento dar již nevyskytuje (viz Křesina –
Charismata).


 Nebezpečí a
nejasnosti při užívání tohoto daru
:


 ?
lze ho napodobit, při některých modloslužbách kněží v transu
mluví jazykem – démonským, i Korintští to asi dříve činili,
mluvení v jazykem není samo o sobě důkaz přítomnosti
Ducha svatého


 ?
je pouze jedním z celé řady darů, každý věřící ho
tedy nemusí mít, o Letnicích jiná situace viz výše, Pavel ho nijak nezdůrazňuje,
uvádí ho na konci výčtu, a sám říká: „ve
sboru ale raději chci promluvit pět slov svou myslí, abych poučil
i druhé, než deset tisíc slov v jazyce.“
I. Kor14,19. Ani nepíše,
že bychom měli o něj usilovat.


 ?
duchovní dary mají sloužit k růstu celého sboru, ne jednotlivci, a
jejich užívání nemá vést k chaosu ve shromáždění ani k roztržkám


?
velkým nebezpečím je bezobsažné křesťanství, kdy je nade vše
postaven emocionální zážitek, pak může docházet k deformaci
zdravého učení; ke křesťanství patří jistě i city,
ale nemají být základem naší víry, tím je objektivní zjevení Boha v dějinách
a v Písmu.


 II. Dary služebné


1.
Dary moci


   
        
a) Víra (pistis)


- nejde o víru ke spasení, je
to dar mimořádné víry, kdy člověk plně spoléhá na Pána,
neustále a ve všem počítá s Boží pomocí a přítomností
navzdory lidské logice. Je to schopnost 100% věřit Božímu Slovu a
taky podle něj žít. Takovýto člověk žije naprosto vírou, v závislosti
na Pánu. Ostatním je příkladem a povzbuzením. Např. Jiří Müller.


 b) Dary uzdravování a konání zázraků (působení moci)


- slouží k zázračnému
obnovení zdraví. Mnoho se mluví o tom, zda ještě v Církvi existují.
Písmo nemluví nikde o tom, že by měly ustat. Na druhé straně víme,
že určité dary ustaly (apoštolství a proroctví) a podobně to může
být i s těmito. V křesťanské historii se píše o celé
řadě zázraků, ale většinou jde o podvody (příklad
Ignátce z Loyoly).  


Křesina
ve své publikaci Charismata dokládá, že a proč tyto dary již v Církvi
nejsou. Objevoval se pouze na počátku období (eónu) Církve; a byly
hlavně určeny Židům – nevěřícím, aby poznali, že
Ten, kterého probodli byl Mesiáš a začali činit pokání ze svých
hříchů – a věřícím, aby pochopili, že spasení je i
pro pohany (Petr poslán ke Korneliovi Sk 10, reakce Židů na to, Sk 11).
Dočasnost a omezenost tohoto daru dokládá i to, že Pavel, ačkoli si
čteme, že činil zázraky (vzkříšení Eutycha Sk 20,10),
neuzdravil své blízké a dost nemocné spolupracovníky Epafrodita (Fil
2,25-30, 4,18), Timotea (I.Tim 5,23) a Trofima (II. Tim 4,20). Je potřeba
také zdůraznit, že k tomu aby lidé uvěřili v Pána
Ježíše, je potřeba slyšet Boží Slovo, ne vidět zázraky (viz příběh
Lazara a boháče L 16,27-31).


I většina
církevních otců (2-4.st.) píše, že se zázraky vyskytovaly jen v době
apoštolské. Ne každý zázrak, který se udál a možná i dnes děje je
z moci Boží! Je zajímavé, že dnes je spousta lidí, co umí
uzdravovat, ale ne křísit mrtvé! Apoštolové činili obé (Petr /Sk
9,40/ i Pavel /Sk 20,10/). Satan totiž má obrovskou moc, ale neumí dát život,
naopak Bůh je Původce života Sk 3,15. Vypíchl jsem některé
hlavní body, k podrobnějšímu studiu odkazuji na zmíněnou
publikaci bratra Křesiny.



(Zajímavá
je zkušenost jednoho předního amerického lékaře, Everetta Koopa,
profesora na Pensylvánské universitě, který je také upřímným křesťanem.
Ten říká: „Věřím v zázraky...Nesmírně rád bych
viděl zázrak uzdravení, kde Bůh zasahuje do svého přirozeného
zákona a zázrakem uzdravuje. Kdybych  směl
takový zázrak viděl, byl bych nesmírně šťastný. Vzdal bych
Bohu chválu. Ale dosud.., přestože v zázraky věřím, nikdy
jsem žádný neviděl.“ Jeho 40-tiletá zkušenost ho vedla k závěru,
že v naší době nedochází k nadpřirozenému uzdravení)


2.
Dary soucítění 

  
     a) služba potřebným – skutky pomoci (antilémpseis)


  
             - jde o
pomoc „silnějších slabším“, hlavně péče o nemocné

  
             - zmíněna
v I. Kor 12,28, v Řím 12,7-8 je rozšířena o dary pod b) až
d), které zřejmě zahrnuje


   
     b) rozdávání (ho metadidús)  - dobrovolné a laskavé dávání
almužen


   
     c) milosrdenství (ho eleón)  - ochotná pomoc trpícím, obětavost 


  
      d) služba (diakonia)  - praktická pomocná služba, např.
sociální pomoc či charita


 3.
Dary správy


   
     a) Správci (kyberneseis) – skutky vedení, Ř 12,8  -
spravují místní sbory, organizační schopnosti


   
     b) Vůdci (ho proistamenos=ten stojící v popředí), I. Kor
12,28  -  dar vůdčích kvalit, měli by jej mít starší
sboru


 V. Jak rozeznat svůj dar?


 1. Na prvním místě
je studium Božího Slova, abych vůbec
pochopil, co to ty dary jsou, kdo, komu a proč je udílí. Pak teprve o
nich může skutečně uvažovat. Tím začíná i Pavel pojednání
o darech v I. Kor 12,1„Pokud jde o
duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.“

 Pokud neznáme, co Písmo o dané problematice říká, můžeme
se svést na scestí svými myšlenkami a názory (to platí ve všech
oblastech, nejen u darů!).


 2. Pokorná modlitba. Měl bych prosit Pána za moudrost a vedení
v této věci, abych poznal své obdarování a začal jím sloužit.
To pokorně znamená, modlit se s očekáváním odpovědi od Pána,
že už si já vyberu dar, který se mě libí, a budu chtít jen potvrzení,
že to tak je. Ty dary udílí On, jak sám chce.


 3. Také pomůže střízlivé
zhodnocení svých duchovních sil a schopností
. To musíme činit na
podkladě Božího Slova a na modlitbách. Takovým vodítkem může být
i to, co rád dělám. Služba darem jistě není nepříjemná
řehole, ale měla by i mně naplňovat radostí a dávat mě
užitek. Také musí dávat užitek ostatním kolem mě. Proto bych měl
i vnímat odezvu druhých na moji službu. Pokud něco dělám a nepřináší
to žádné ovoce, tak je to možná i tím, že jsem na špatném místě.
Je tedy dobré hledat pomoc a mínění i u jiných věřících a být vnímavý
k jejich pohledům.


           Duchovní
dar sice není totožný s talentem, ten má i nevěřící, ale
mnohdy je mezi nimi souvislost. Příkladem je Besaleel, který byl nadaným
řemeslníkem a Bůh si jeho přirozeného nadání použil, aby ho
naplnil Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla..(Ex
31,1-7). Svůj dar pak uplatnil při stavbě stánku úmluvy. Proto
při hledání darů je dobré začít od toho, co umím a co dělám
rád. A podle výše uvedených rad a hlavně podle toho, zda
Bůh naší práci žehná a ona pak přináší ovoce
, lze
rozpoznat svůj dar.


          

Pak je potřeba tím darem s ochotou
a láskou sloužit
. Rozhodně bychom ze sebe neměli dělat ty
laiky! Pavel nás varuje: „Nezanedbávej
dar, který je v tobě..“
I. Tim 4,14. Také Petr nás vybízí,
abychom těmi dary sloužili: „Jak
každý z vás přijal obdarování, tak si jím vzájemně služte,
jako dobří správci rozličné Boží milosti.“
 
I. Pt 4,10. Kéž nám Pán dá sílu to skutečně činit k Jeho
slávě!


 


 


V Brně
dne 7.8.2002 Aleš Drbal            


 VI. Použitá literatura:


Písmo
svaté – Nový kralický překlad (většinou) a Ekumenický překlad
(EP)

Křesina, L.P.: Charismata, vlastní náklad autora, Trutnov 2000

Boice, J.M.: Základy křesťanské víry, Návrat domů, Praha 1999

Kolektiv: Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha 1996

Křesina, L.P.: Charismata, vlastní náklad, 2000

Horton, S.: Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice
2001

North, J.B.: Dějiny církve od Letnic k dnešku, Návrat domů,
Praha 2001

Eleder, V.: Duchovní dary - přehled

Příbuzné, související nebo podobné články

Vznik Církve