Logo

Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření

Izaac Newton: „Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“

2.1 Exkurze do historie dle biblické zvěsti


2.1.1 Člověk - vrchol Božího stvoření (Gn 1-2)


Izaac Newton: „Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“

V prvních dvou kapitolách knihy Genesis Bible podává zprávu o tom jak Bůh tvořil. Nejdříve učinil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná. Bůh tvořil slovem. To znamená, že stačilo, aby řekl a bylo to učiněno. Učinil světlo, které oddělil od tmy. Oddělil vodu od souše. A nazval souš zemí a vody mořem. Stvořil nejrůznější rostliny, vodní živočichy a zvířata. Všichni stvoření živočichové byli původně býložraví. Šestý den učinil jako vrchol stvoření člověka k svému obrazu. Stvořil muže – Adama (hebrejsky „hadam“ – „člověk“) z prachu země.
„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ (Gn 1:31)
Bůh nedopouštěl v této době déšť. Fungovalo pouze zavlažování z podzemí. Bůh postavil Adama do ráje – zahrady Eden. Člověk měl ráj obdělávat a střežit.
A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti“ (Gn 2:16-17) KR.
Člověk dostal za úkol pojmenovat všechny tvory. Adam žil sám. Bůh však viděl, že není dobré člověku, aby byl sám. Rozhodl se mu stvořit pomoc jemu rovnou. Adamovi ve spánku odebral žebro a učinil z něj ženu.
„Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (Gn 2:23-24). EK

2.1.2 Pád a jeho důsledky (Gn 3)


Z učení Bible jasně vyplývá, že každý člověk má v sobě hříšnou přirozenost, kterou zdědil po prvních lidech.
„Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl (Gn 3:1-6) EK

Za hříchem stojí otec lži – satan, který byl původně jednou z nejvýše postavených bytostí na nebesích. Je také nazván Lucifer (Iz 14,11-15), což v překladu znamená světlonoš, tedy anděl světlosti. Svého vysokého postavení však zneužil a usiloval o rovnost se samotným Bohem. Podobnou vizi předložil i před člověka a strhl ho tak na svou stranu. Z původního světlonoše se stal vládce temnoty a z jeho „podřízených“ padlí andělé.
Lidé si vůbec neuvědomili, jaký důsledek bude mít jejich neposlušnost. Do svého pádu žili v Boží přítomnosti, ale jakmile jejich nevinnost narušil hřích, nemohli nadále v Boží blízkosti setrvávat.
„Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš“ (Gn 3:9-19) EK.

Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Byl ustanoven správcem a strážcem ráje. Lidé chtěli poznat, co je dobré a zlé. V lidském životě je zvídavost přirozená. Není však přípustné, aby lidský rozum nastoupil na místo Božího nařízení. Bůh si nepřál, aby člověk trpěl. Nechtěl, aby došlo k narušení vztahu stvoření se Stvořitelem. Hříšný čin však vedl k nevyhnutelnému odloučení člověka od Boha.
„I řekl řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky" (Gn 3:22) EK.
Lidské jednání mělo za důsledek vyřknutí spravedlivého ortele – vinen! Mzdou hříchu je smrt. Bůh nemohl dopustit, aby hříchem porušený člověk žil věčně. Proto za akcí, kterou hřích vyvolal, následovala reakce – smrt! Člověk se stal smrtelným.
Není totiž rozdílu:všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; (Ř 3:22b-23) EK.

Člověk již nebyl čistý. Svým proviněním porušil svou přirozenou nenávist ke zlému a nedobrému. Najednou dovedl rozlišovat co je dobré a zlé. Získal do svého těla něco jako nový „duchovní orgán“. Tímto „orgánem“ je hříšná přirozenost – sklon k hříchu. To se však přeneslo zákony genetiky i na jeho potomky, tedy na celé lidstvo. Člověk tak již neměl neporušené tělo jako na počátku. Všichni lidé jsou poznamenáni nepravostí prvních lidí a nesou ve svém těle znak, který pochází z prvního provinění.

Když tuto biblickou skutečnost domyslíme do důsledku, zjistíme, že člověk hřeší, protože je mu to přirozené. Rodíme se jako hříšníci a hřešíme proto, že máme hříšnou podstatu. Člověk je vlastně otrokem hříchu. Pro své činy se však nachází ve vzpouře vůči svatému Bohu, který nemůže žádnou nepravost tolerovat. Tím by totiž zkompromitoval svůj vlastní charakter.
„Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“ (Ř 7:24)KR

Mezi svatým Bohem a hříšným člověkem vznikla nepřekonatelná propast - hřích.

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Seslání Ducha svatého
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení
Ukřižování Ježíše Krista
Veřejné působení Krista
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ
Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Evangelium Boží milosti - část první
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti