Logo

Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ

Už čtvrté pokračování biblické studie o evangeliu Boží milosti. Stále se nacházíme v 1. knize Mojžíšově, v době patriarchů... 2.1.4 Veliký Babylon (Gn 10-11)

„Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné. I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.“ (Gn11:1-3)KR.
Lidé velice brzo zapomněli na Boží požehnání a nařízení, aby naplnili zemi. Upřednostnili zůstat po hromadě a vybudovat mocnou centralizovanou říši. Nadělali si cihly a začali stavět „Babylonskou věž“.
Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi" (Gn 11:4)EK.

Samozřejmě, že ti lidé nebyli hlupáci, aby si mysleli, že vystaví věž, která bude dosahovat až do nebe. Byla však symbolem jejich říše a zřejmě i centrem modlářství. Babylonie byla kolébkou astrologie. Pravděpodobné je, že právě na vrcholu věže měl být, jak tomu bylo v mnohých pozdějších chrámech, zobrazen zvěrokruh (zodiak) . Boha to pobouřilo natolik, že se rozhodl lidi rozehnat. Proto zmátl jejich řeč, aby si navzájem nerozuměli. Lidé se rozutekli a usadili se v různých oblastech světa.

2.1.5 Vyvolený národ - Abrahám, Izák, Jákob (Gn 12 a násl.)



Počínajíc 12. kapitolou Genesis se biblické vypravování zaostřuje na patriarchy Abrahama, Izáka, Jákoba a jeho potomky – izraelský národ.

V Uru Kaldejském, městě Babylonie (dnešní Irák), se narodil Abram. Bůh k němu promluvil a sdělil mu svůj záměr. Abram měl za úkol vyjít z Uru a jít, kam mu Bůh ukáže. Abram uposlechl a Hospodin mu velice požehnal. Zaslíbil, že z jeho potomstva učiní veliký národ, ve kterém dojdou požehnání i všechny ostatní národy .
Jeho manželka Saraj však byla neplodná. Přiměla Abrama, aby zplodil dítě se služebnicí Hagar. Narodil se syn, který dostal jméno Izmael, který je praotcem Arabů.
Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem."Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních (Gn 17:1-9)EK.

Jako připomínku této smlouvy ustanovil Bůh obřízku, kterou Židé i Arabové dodržují dodnes.
Sáře, která byla dříve zvaná Saraj, bylo devadesát let, když se ji narodil syn Izák. Bůh si Abrahamovu víru vyzkoušel tím, že mu nařídil, aby svého syna Izáka obětoval jako zápalnou oběť na hoře Moria. Abraham poslechl a vyvedl svého syna na horu, aby jej obětoval. Když však Bůh spatřil Abrahamovu víru, tak na něj zavolal, ať upustí od dokonání oběti. V křoví se objevilo zvíře, které pak Abraham obětoval svému Bohu. Syn byl zachráněn. Hospodin taktéž ještě jednou potvrdil svou věčnou smlouvu, která se vyznačovala výhradně Boží svrchovanou milostí. Jediné, co musel Abraham, udělat bylo této smlouvě uvěřit (Gn 15:6).

Izák měl manželku Rebeku. Narodila se jim dvojčata Ezau a Jákob. Ezau byl prvorozený, ale své prvorozenství vyměnil se svým bratrem za misku čočky. Když Izák zestárnul a byl slepý, rozhodl se, že svému prvorozenému Ezauovi požehná. Zdělil Ezauovi, aby mu připravil pokrm a přišel si pro požehnání. Tento rozhovor však zaslechla Izákova manželka Rebeka, která lstí přestrojila Jákoba za Ezaua, a tak Jákob uchvátil Ezauovo požehnání.
Jákob byl nucen uprchnot ze svého domu. Usadil se u svého příbuzného Lábana. Lában měl dvě dcery. Starší Leu a mladší Ráchel, obě se staly Jákobovými manželkami. Hospodin Jákobovi zjevil, že má svého tchána opustit a tak odešel. Vydal se směrem ke svému rodnému městu. Když byl na cestě zpět, někdo s ním začal bojovat.
„Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls " (Gn 32:25-29)EK.
Jákob tedy dostal od Boha nové jméno, které se stalo později jménem celého národa. Izrael měl dvanáct synů, kteří představují dvanáct izraelských pokolení. Prvorozený Rúben, dále Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Zabulón, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Josef a Benjamín. Josef byl u otce Izraele nejoblíbenější. Pro závist se Josefa jeho bratři zmocnili a prodali ho do egyptského otroctví.

Josefa však Bůh neopustil a proto mu zjevil, co znamenají faraonovy sny, které nikdo jiný nedovedl vyložit. Sny se týkaly přicházejících sedmi let veliké hojnosti a následujících sedmi let hladu. Josef faraonovi poradil, ať během prvních sedmi let hojnosti úrodu shromáždí do sýpek. Po sedmi letech v celé zemi nastal krutý hlad a Egypt byl jediným místem v širokém okolí, kde bylo dostatek jídla. Z otroka Josefa se tak stal nejmocnější muž v Egyptě hned po faraonovi. V době hladomoru vyslal Izrael své syny, aby v Egyptě nakoupili potravu. Zde se setkali se svým bratrem Josefem, který jim jejich zločin odpustil a vyzval je, aby se s otcem i s celými rodinami přestěhovali do Egypta (Gn 33-55).

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odklon od Písem NZ - vznik církevnických organizací
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Seslání Ducha svatého
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení
Ukřižování Ježíše Krista
Veřejné působení Krista
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření
Evangelium Boží milosti - část první
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti