Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví

Království, které Izraelci očekávali, bylo podmíněno určitými věcmi, které měly být uspořádány. Lidé, kteří častokrát měli pouze teologické znalosti, nechápali opravdový smysl Písem. Vyznačovali se striktním dodržováním určitých předpisů, které sami ještě daleko více rozváděli a přizpůsobovali. 4.1
Království, které Izraelci očekávali, bylo podmíněno určitými věcmi, které měly být uspořádány. Lidé, kteří častokrát měli pouze teologické znalosti, nechápali opravdový smysl Písem. Vyznačovali se striktním dodržováním určitých předpisů, které sami ještě daleko více rozváděli a přizpůsobovali. Dávali desátky z máty, kopru a kmínu a podstatné věci jim ucházely. (Mt 23:23, L 11:42)
Dovedli jednoduše odsuzovat druhé, aniž by byli sami lepší (J 8:1-11). Bůh však ve svém království nemohl něco takového tolerovat, proto poslal člověka, který měl připravit cestu Mesiáši. Tímto mužem byl Jan Křtitel. (Iz 40:3)

Jan Křtitel se vyznačoval neobyčejným poznáním Boha a jeho vůle. Byl synem Zachariáše, který hned po jeho narození předpověděl, že Jan bude prorokem Nejvyššího a bude připravovat Jeho cestu.

Jan vyzýval lidi k tomu, aby napravili své hříšné činy. Odvrácení od hříchu vždy bylo podmínkou, aby lidé mohli činit Boží vůli. Jan křtil křtem pokání na odpuštění hříchů. Lidé měli svůj hřích vyznat – učinit pokání – opustit hřích a nechat se pokřtít. Křest byl symbolem nového začátku. Když byl člověk ponořen pod vodu, zmizel světu a vynoření symbolizovalo nový začátek. Jan mluvil ke všem skupinám lidí. Ať už to byli celníci, vojáci či samotný král. Lidé jeho svědectví přijímali a činili pokání. Uznávali Jana jako proroka. (Mt 21:26) Vyzýval je nekompromisně. Nešlo mu o lidskou slávu, ale o to, aby připravil místo tomu, kdo je vysoko nad ním. Byl Bohem vystrojen a poslán, aby hlásal, že se přiblížilo království nebeské a připravil místo pro Mesiáše. Uvědomoval si svou úlohu.

„Odpověděl Jan všechněm, a řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kteréhožto nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“ (L 3:16) KR.

V této době, přišel k Janovi Ježíš a nechal se od něj pokřtít. Když tak učinil, všichni přítomní viděli, co se odehrálo:
„A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj (Ježíše – moje pozn.), a stal se hlas s nebe, řkoucí: Ty jsi Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo“ (L 3:22)KR.

Jan splnil svůj úkol. Svými nebojácnými slovy pobouřil hříšného krále Herodesa. Když Herodes uslyšel, jak se vyjadřuje proti králově hříchu, vsadil Jana do žaláře. Herodes žil totiž s ženou svého bratra. O něco později, v den svých narozenin, nechal na přání dcery své družky Janovi setnout hlavu. (L 6:14-29).