Logo

Lakomství

Lakomství, blízký příbuzný hrabivé a nenasytné chamtivosti, je rovněž jedním z nejhorších hříchů vůbec. Je otcem celé řady jiných hříchů. Proto 1.Timoteovi 6,10 praví, že „milování peněz je kořen všeho zlého.“ Lidé hnaní lakomstvím loupí, přepadají a okrádají, zpronevěřují peníze, dopouštějí se podvodu a vyděračství, neznají slitování, nedodržují úmluvy a vraždí. Chamtivost, vášnivá chtivost vlastnictví, byla jedním z prvních hříchů, který pozvedl svou hadí hlavu, plnou smrtelného jedu, už v zahradě Eden. V 1.Mojžíšově 3,6 o tom čteme: „Vidouc tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očím a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla.“ Tento hřích lakomství je právě tak neoddělitelnou částí naší lidské přirozenosti jako dýchání. Od útlého dětství až po sešlé stáří určuje naše jednání a vytváří celkový ráz našeho chování. Lakomství si vynutilo cestu i do oblasti naší etické ideologie, našeho mravního hodnocení. Takové otřelé fráze jako „Sebezáchova je nejpřednější pud člověka:,„Sebeochrana je první zákon života“ „Pozor na číslo jedna!“ — jsou vesměs diktovány lakomstvím. Zahrada Eden byla místem nepopsatelné krásy, dokud se do ní nevplížil hřích lakomství. Potom však z ní byl člověk vyhnán a zahrada Eden byla osazena cherubíny, kteří s plamenným kroužícím mečem střežili cesty k stromu života. Člověk nemůže jíst ovoce života věčného a nemůže nikdy poznat obecenství s Bohem, dokud nezvítězí nad morově zhoubným hříchem lakoty a sobectví. Žádný hřích nezbavuje náš život tak naprosto veškeré krásy a zářivosti jako právě hřích lakomství. Projdi pozorně stránkami Bible a sleduj krvavé šlépěje zkázy a zhouby, které tento smrtelný hřích zanechává v lidských dějinách! Byla to nesvatá, nepřirozená žádostivost sobeckého zisku, která posedla krále Achaba, aby zadychtil po Nábotově a aby si ji lakotně přivlastnil — třeba i brutálními prostředky lži a vraždy. Ale stalo se slovo Boží k Achabovi a řeklo mu: „Protože lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.“ 1.Královská 21,19.

Lakomství si nejprve činí nárok na naše duše, potom zpečeťuje naše určení. Achabovi se ani nesnilo, že z té nevinné setby hrabivosti v jeho srdci vyroste nakonec žeň smrti a soudu. Josefovi bratři zaseli drobounké símě lakomství a hrabivosti, když svého zbožného bratra prodali do otroctví, ale sotva předvídali žeň hladu a bídy, kterou museli žnout, když setba jejich lakoty dozrála.

Bohatý muž, o kterém mluvil Ježíš, zasel setbu sobectví a lakoty a Ježíš řekl, že ta setba „hojné úrody“ přinesla. Ten boháč však právě na vrcholu své úspěšnosti velmi rychle poznal, jak je to marné, nicotné a bezcenné, když člověk má jenom plné stodoly, plné kapsy, ale prázdné srdce. Musel zemřít, jak mu řekl hlas z nebe: „Blázne, této noci požádají duše tvé od tebe ...“ (Luk. 12,20).

Jidáš, hnán lakotou, prodal svého Pána za třicet stříbrných, avšak poznal, že život bez Krista je život bezcenný a že to vůbec nemá cenu takový život žít. Když vrhl zradou poskvrněné stříbrňáky pod nohy lakotných mužů, s nimiž uzavřel politováníhodnou smlouvu, vyšel ven a oběsil se; avšak už dávno předtím byl jeho život zardoušen: jeho duše byla mrtvá — byla uškrcena hrabivostí a lakomstvím. Všem takovýmto Achabům a Jidášům, těmto bláznivým lidem všech dob, kteří žijí sobecky a lakotně, říká Kristus u Lukáše 12,21: „Tak jest každý, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.“

Lakomství hledá víc nežli prospěch vlastního života. Lakomství podvádí, kořistí, okrádá, loupí, pomlouvá a vraždí, aby uspokojilo své touhy. Bible učí, že jsme se narodili s hříchem lakomství. Čteme u Jeremiáše 6,13, že „od nejmenšího zajisté z nich až po největšího z nich, všichni napořád vydali se v lakomství.“ Už nemluvňata si přinášejí na svět sobeckou, chtivou, hrabivou přirozenost. Ačkoli nemohou své požadavky a svá přání vyjádřit slovy, mají už své způsoby, jak je projevit.

Před nějakým časem jsem byl v jedné rodině, kde maminka, babička, hospodyně a otec pobíhali sem a tam s šíleným úsilím, aby uspokojili přání jediného nemluvněte. I rostoucí a starší děti jsou od přirozenosti sobecké. „Tatínku, co jsi mi přinesl?“ — to je obvyklé uvítání otce v mé rodině i všude jinde.

Jeremiáš řekl: „Od nejmenšího zajisté z nich až po největšího z nich, všichni napořád vydali se v lakomství. “ Dokud marnotratný syn zpíval starou písničku „Dej mi, “ jeho údělem byla nouze, bída, osamělost a hlad. Když však začal zpívat novou písničku „Otče, odpusť mi,“ nalezl obecenství, potěšení a plnost požehnání.

Charles Kingsley řekl: „Chceš-li být hodně ubohý, mysli jenom sám na sebe; na to, co potřebuješ, co bys rád měl, jakou úctu by ti měli lidé prokazovat — a potom už nic ti nebude dost čisté. Poskvrníš a pokazíš všecko, čeho se jen dotkneš..“


Každé dobro změníš pro sebe v neštěstí a v ubohost. Budeš tak ubohý a poli-továníhodný, jak si sám zvoluješ." Lakomství se v listě k Římanům 1,29 jmenuje vedle nejhorších, veřejně pohoršlivých hříchů: „Jsouce naplněni všelikou nepravostí, smilstvem, nešlechetnosti, lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů. “ V Římanům 13,9 se apoštol vedle vraždy, nečistoty, krádeže a lhaní zmiňuje také o lakotě jakožto o závistné žádosti cizích věcí. Tento hřích, který zcela zabrzdil duchovní i duševní vývoj mnohých lidí a který se ve svých počátcích jeví jako naprosto neškodný, považuje se ve slově Božím za jeden z nejohavnějších a nejzhoubnějších nástrojů satanových. Bible jde opravdu až k varovné výstraze, že vyděrač a lakomec nedojdou dědictví království Božího. (1.Korintským 6,10). Bible učí, že lakomství je modloslužba. Můžete držet stříbrné mince tak těsně u svých očí, že pro ně neuvidíte zářící slunce. Podobně i modlářská láska k penězům může tak zcela naplnit vaše srdce, že z něho Boha vytiskne ven. V tomto věku materialismu palčivá vášeň hmotného zisku dává miliónům lidí zapomenout na slova Ježíšova v evangeliu Markově 8,36: „Nebo co prospěje člověku, kdyby všecken svět získal a své duši škodu učinil? “ Mají-li naše životy prokázat svou užitečnost, až účetní knihy našeho života budou nuceny provést uzávěrku, pak v nich musí byt něco víc nežli jenom dolarové značky, jenom peněžní záznamy. Láska k penězům rozežírá lidská srdce, olupuje lidi o radostnost a působí mezi lidmi roztržky, sváry a rozbroje. Chtivá žádost po cizím území, po půdě, na které rozsévá a sklízí soused, touha po cizím majetku a podobné zlé žádosti už bezpočtukrát svedly lidi ke krádežím, loupežím a dokonce rozpoutaly války mezi národy a způsobily hrozná krveprolití a ožebračení celých generací nevinných lidí. Mocní tohoto světa v každém věku, hnáni vždy velmi podobnými pohnutkami, ať už navenek předstírali jakékoli ideály, vykořisťovali a loupili poddané a utiskovali bezbranné a slabé. Zaměstnavatele ve všech stoletích nutili dělníky ke dřině, která z nich ždímala poslední zbytky sil, za to jim dávali špatnou mzdu, i když jim jejich svědomí jasně říkalo, že mzda, kterou dělníkům vyplácejí, nijak neodpovídá hodnotě vykonané práce.

Byl to hřích lakomství, který způsobil otroctví a všechno nezměrné utrpení, bídu a zoufalství, spojené s touto morovou nákazou lidského společenství. Láska k penězům je pohnutkou loupežných zločinů, o nichž čteme v denním tisku; krádeže a vloupání se tu velice často pojí s vraždami. Je to hřích lakomství, který nutí mlékaře, aby lil vodu do mléka, a farmáře, aby kladl pěkná jablka navrch. Je to lakomství, které podněcuje právníka, aby lhal, a spekulanta na burse, aby šidil své zákazníky. Římští otcové před mnoha staletími říkávali svým synům: „Získej peníze poctivé, můžeš-li, avšak v každém případě získej peníze!“

Velikým hříchem Ameriky je právě chamtivost a lakomství. Jsme tak posedlí po penězích, abychom jich co nejvíce vydělali, že vůbec nemáme čas pro Boha a pro cvičení se v pobožnosti. Mnohé obchody jsou zcela zbytečně otevřeny i v neděli, čímž se znesvěcuje Bohu oddělený den jenom proto, aby se získalo několik dolarů navíc. Jak často když jsem prosil lidi, aby šli do shromáždění, odpověděli mi, že mají práci. Jsou příliš zaměstnáni děláním peněz, proto nemají čas na věci Boží. Američané si ve své touze po pohodlí, přepychu a ve své honbě 'za dolarem neuvědomují, že toto vše mohou brzy ztratit v nejstrašlivější zkáze, jakou kdy svět viděl. Snažně vás prosím, Američané, probuďte se, procitněte ze snu, dokud ještě není příliš pozdě!

Je to hřích lakomství, který zažehuje horečkou krev karbaníků a hazardních hráčů a nutí je, aby bezstarostně a lehkomyslně zatvrzovali svá srdce, dokud neztratí nejen své peníze, nýbrž i svou duši.

Před nějakým časem skupina turistů cestující Údolím smrti v Kalifornii nalezla kostru muže, který zemřel na písečných přesypech v poušti. V křečovitě sevřených prstech své kostnaté ruky držel kus slídy, jejíž lesklé šupinky, připomínající svým vzhledem zlato, jej oklamaly. Omylem pokládal žluté žíly ve skále za zlato. Na útržku papíru pod kostrou bylo napsáno: „Zemřel bohatý. “ Domníval se, že je bohatý, byl to však pouhý přelud. Ve skutečnosti zemřel jako chudobný člověk hladem, opuštěn a osamocen. Takto bohatství podvádí a klame člověka; lidé jsou vlastně bohatí jen ve své představě, kdežto ve skutečnosti jsou chudí. Máme-li jenom peníze a nic víc, jsme ve skutečnosti chudobní.

Jsou mnozí lidé, kteří si myslí, že jsou bohatí, poněvadž jsou zajištění hospodářsky, ale se zřetelem k Bohu jsou chudobní. Jedním z nejsmutnějších obrazů Nového Zákona je obraz mladého bohatého vladaře, který zarmoucen odchází od Ježíše, poněvadž má plné kapsy, ale prázdné srdce, a proto nemůže Ježíše přijmout jako Spasitele a Pána. Má zájem o život věčný, chtěl by jej mít, ale není ochoten vzdát se všeho pro Krista, aby Krista získal. A tak je to i dnes s mnohými lidmi. Mnozí, jako ten bohatý mládenec, znají cestu, ale nejsou ochotni zaplatit požadovanou cenu: dát Ježíšovi přednost před pomíjejícím bohatstvím.

Není to hřích, je-li někdo bohatý. Jestliže jsi nabyl svého jmění poctivým způsobem, potom tě Bůh považuje za správce majetku, který je ti dočasně svěřen od Boha. Považuje tě za šafáře toho, co On sám ti dal, abys to spravoval podle jeho vůle a k jeho slávě. Jestliže však tvé bohatství udusí tvůj duchovní život, pak se stává hříchem - a ty se stáváš chuďasem z hlediska věčnosti a v očích Božích. Čteme v Bibli o celé řadě bohatých mužů, kteří byli spravedliví a zbožní a kteří zasvětili své bohatství Bohu.

Ve srovnání s ostatním světem je téměř každý Američan bohatý člověk. Jste-li dobře obuti a ošaceni a máte-li co jíst, pak jste bohatí oproti těm, kteří trpí nedostatkem základních životních potřeb. Jestliže však nejste ochotni pomáhat těm, kteří mnohé nemají, dopouštíte se hříchu lakomství. Proto je hřích lakomství skutečně jedním z největších hříchů, že je to neochota pomáhat trpícím, a tedy hrubá neláska. Proto také je lakomství největším kamenem úrazu království nebeského v Americe.

Jsou mnozí lidé, kteří říkají, že hřích lakomství je nevyléčitelný a že není žádné záchrany pro člověka, který byl jednou tímto hříchem zachvácen. Souhlasím s vámi, že Ježíš pověděl vážné slovo výstrahy: „Snáze jest velbloudu skrze ucho jehly projíti nežli bohatému vjíti do království Božího“ (Matouš 19,24); přece však i člověk proviňující se hříchem lakomství může být zachráněn. Můžeš přijít k Bohu s účinnou lítostí nad svým hříchem a ve víře v Ježíše Krista — a jeho krev tě může očistit od každého hříchu. Můžeš nalézt zázračné, slavné a požehnané odpuštění pod křížem na Golgotě — nezáleží na tom, jaký je tvůj hřích.

dr. Billy Graham
(přeložil J. Kurz)