Logo

Lenost

Bible mluví velmi často o hříchu lenosti, který svým morovým dechem usmrcuje a uvrhuje lidi do zkázy a prokletí. V Přísloví 19,15 praví: „Lenost přivodí tvrdý sen a duše váhavá lačněti bude." A opět Bible říká v Přísloví 21,25: „Žádost lenivého zabíjí jej, neboť nechtí ruce jeho pracovat.“...Lenost je ničitelka vhodné příležitosti a vražednice duší. Zabíjí pokradmu, zákeřně, plíživě a tiše, ale zabíjí najisto. Někteří bibličtí učitelé se domnívají, že hřích lenosti není tak příliš hříchem přítomného věku, v němž žijeme, nýbrž že je to spíše hřích dávnověku. Avšak když jsem studoval svou Bibli pro toto své poselství, nabyl jsem přesvědčení, že lenost je jedním z největších hříchů, kterého se dopouští Amerika právě v dnešní době. (Pozn. překl.: Právě totéž můžeme říci o lenosti u nás, když ovšem dobře pochopíme biblický pojem lenosti.)

Websterův slovník definuje lenost jako „odvrácenost od činnosti nebo práce; loudavost, zahálku, nezaměstnanost a lhostejnost“ .

V řeči bohoslovecké pojí se představa lenosti nejen s myšlenkou zahálky v duchovní oblasti, nýbrž také s myšlenkou lhostejné netečnosti a nečinnosti v oblasti praktického křesťanského života.

Bible mluví velmi často o hříchu lenosti, který svým morovým dechem usmrcuje a uvrhuje lidi do zkázy a prokletí. V Přísloví 19,15 praví: „Lenost přivodí tvrdý sen a duše váhavá lačněti bude." A opět Bible říká v Přísloví 21,25: „Žádost lenivého zabíjí jej, neboť nechtí ruce jeho pracovat.“

Bible nám zvěstuje, že hřích lenosti plodí záporný způsob života, který ustrne v nečinné neužitečnosti a který naprosto znemožní člověku stát se následovníkem Ježíše Krista. Duchovní zahálka je nejen hříchem proti Bohu, nýbrž je to také hřích člověka proti sobě samému. Hřích lenosti se stává měřítkem vzdálenosti mezi tím, čím bys měl být, a tím, čím skutečně jsi. Ukazuje ti rozdíl mezi osobností, kterou bys měl být, a osobou, kterou jsi.

Lenost je ničitelka vhodné příležitosti a vražednice duší. Zabíjí pokradmu, zákeřně, plíživě a tiše, ale zabíjí najisto.

Lenošný člověk je jako vrak unášený proudem — bezmocně se řítí do zkázy. Pohodlná cesta je vždy obecná cesta. Široká cesta je cesta davů a zástupů. A tato cesta vede k věčnému zahynutí. Abys na věky zahynul, k tomu nepotřebuješ ani úsilí, ani síly, ani odvahy, ani statečnosti. Člun unášený proudem směřuje vždy dolů, nikdy vzhůru. Proudem zla unášená duše člověka lenivého je hnána neodvratně do věčného zahynutí.

Mnohý člověk ztratil svůj život při automobilovém neštěstí nikoli proto, že byl špatný řidič, nýbrž proto, že byl dobrý řidič — který usnul.

Mnozí lidé prohrávají své duchovní boje nikoli proto, že jsou veskrze špatní, nýbrž proto, že jsou duchovně leniví, ospanliví, spící. Takovým lidem list k Efeským přikazuje: „Pro-buď se ty, jenž spíš, vstaň z mrtvých a zasvítí se tobě Kristus.“ (Efeským 5,14).

Mnozí lidé ztratili své zdraví a svůj život nikoli proto, že zneužívali svého těla v hříchu, nýbrž proto, že zanedbali svá těla; že zanedbali povinnou péči o svá těla. Byli příliš leniví, aby o sebe trochu dbali. Lenost sklízí každoročně žeň tisíců mrtvých na silnicích, žeň tisíců těžkých úrazů a závratnou míru utrpení a bídy po celém světě.

Hřích nečinnosti, která nic nedělá, se v Písmu nazývá hříchem opomenutí — a je stejně nebezpečný jako hřích bezbožné činnosti, která páchá zlo. Nemusíš vůbec nic dělat, abys na věky zahynul — stačí jenom líně zanedbat svou duši: stačí nedělat nic. Ježíš nám ukázal ve svém slově, že je snadné zahynout na věky. Řekl: „Prostranná je brána a široká cesta, která vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteří vcházejí skrze ni.“ (Matouš 7,13).

V podobenství o hřivnách, které nám Ježíš vypravuje, čteme nejen o odměně věrného služebníka, nýbrž také o soudu nad služebníkem lenivým. Jeho odsouzení, protože nic nedělal, je stejně veliké jako odsouzení těch, kteří smilnili a vraždili. V evangeliu Matoušově 25,26-30 je oznámen rozsudek nad ním: „Služebníče zlý a lenivý.., nuže, vezměte od něho tu hřivnu a toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřnich. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ Ten neužitečný služebník neučinil nic viditelně špatného — byl jenom příliš lenivý, aby dovedl nést odpovědnost, která mu byla uložena. Jeho hřích byl hříchem lenosti, hříchem, který záležel v tom, že nic nedělal.

Hlavním hříchem těch pěti bláznivých panen nebyl hřích nečistoty, lži nebo podvodu — byl to hřích lenosti. Prostě zanedbaly to nejpotřebnější: opatřit si olej pro své lampy. Nebyly souzeny pro nějaký ohavný hřích, nýbrž pro nedbalost, pro bláhové opomenutí, pro lenost — a tedy pro nevěru, neboť lenost je také jedním z příznaků nevěry. Když konečně ženich přišel, dveře příležitosti se prudce zavřely a hlas Boží vyslovil soud: „Neznám vás“ (Matouš 25,12).

V každém období života je lenivý člověk člověkem ztrácejícím, lenivý, nedbalý student, který tráví svůj čas tím, že se potlouká po prodejnách narkotik, nemůže nikdy doufat v životní úspěch. Diplomy se obyčejně udílejí za poctivou práci a za pilné studium — nikoli za vrozené nadání a schopnosti. Je to obyčejně člověk, který miluje práci; jenom takový získává pochvalu svých profesorů. Na farmách, v podnicích, ve školách, v obchodě a vůbec ve všech oblastech života se lenost odsuzuje, zato přičinlivost a věrné plnění povinností dochází zasloužené odměny.

Lenost je ničitelka života na každý den. Její vinou lidé ztrácejí život, její vinou celá města lehla popelem a rodiny byly rozvráceny. Lenost oloupila tuláka o důstojný život, padlou dívku o mravní čistotu a zloděje o poctivost.

Kdosi řekl velmi výstižně: „Nikoli z toho, co jsi učinil, příteli, nýbrž z toho, co jsi opominul učinit, bolí tě srdce, když slunko zapadá.“

Slovo povzbuzení, kterým jsme mohli potěšit zastrašeného, sklíčeného přítele, čin pomoci, která by byla něčí břemeno nadlehčila, peněžitý dar s láskou vtisknuty do ruky toho, kdo potřebuje pomoci — tyto a podobné věci, které jsme opomenuli vykonat: to nám působí hryzení svědomí a naše bližní otupuje o pomoc, kterou potřebují. Když pro svou lenost zanedbáme tyto činy lásky, potom nám v uších znějí Ježíšova slova: „Amen pra-vím vám: cožkoli jste nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili“ (Mat. 25,45).

Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří jsou líní chodit do shromáždění. Rádi si lenošně poleží v neděli ráno nebo si vyjdou zahrát golf. Jiní zase v neděli rádi sedí doma a čtou noviny, luští křížovky. Dumají nad šachovou partií, poslechnou si oblíbenou hudební skladbu s vynikajícím sólistou a přitom rozumují, že není potřebí jít do shromáždění, protože si mohou poslechnout kázání v rozhlase nebo sledovat duchovní program televizního vysílání. Domnívají se, že takto splnili svou náboženskou povinnost.

A jsou mnozí jiní, kteří jsou leniví ve svém modlitebném životě. Apoštol Pavel říká, že se máme „modlit bez přestání“ (1.Tesalonickým 5,17). To znamená, že máme být v ustavičném modlitebném spojení s Bohem. Poněvadž jsme však nedbale líní, zanedbáváme svůj modlitebný život, a tak naše duchovní prameny vysychají.

Poznal jsem ze zkušenosti to jedno: jestliže ráno nestrávím nějaký čas na modlitbách, celý den je nakonec dokonale nezdařený a svízele a obtížné otázky vyrůstají jako hora.

Naprostá většina z nás každé ráno si raději o několik minut déle poleží a pospí, nežli abychom o chvíli dříve vstali a strávili patnáct minut s Bohem na modlitbách.

Každé nicotné malichernosti dovolujeme, aby se nám rušivě pletla do našeho setkání s Bohem. Kdyby někdo z vás měl mít schůzku s presidentem Spojených států nebo se měl sejít s anglickou královnou ve stanovenou hodinu, troufám si říci s naprostou jistotou, že by nikdo z vás neváhal a neopozdil se. Zcela jistě byste byli na místě schůzky v pravý čas a hluboce byste přemýšleli o tom, jak se máte obléci a co vlastně budete mluvit s touto vysoce postavenou osobností. Když však jde o vaše denní obecenství s Bohem, ustavičně se opožďujete a každou malicherností se necháte zdržet od setkání s Bohem. A nikdy předem nepřipravíte svou mysl pro vznešenou chvíli modlitby. Obyčejně dáte Pánu Bohu až poslední zbytky svého času nebo poslední chvíli dne, když se už chystáte k spánku a když už jste ospalí, že se vám oči klíží únavou a že už nemůžete svou mysl soustředit na to, co děláte.

A jsou také tisíce a tisíce křesťanů, kteří se proviňuji leností při čtení Bible. 1.Petrova 2,2 nás učí, že máme být „žádostivi mléka beze Isti, Božího slova, abychom jím rostli.“ Důvod, proč mnozí křesťané nerostou, záleží právě v tom, že nečtou Bibli. A důvod, proč nečtou Bibli, záleží v tom, že jsou duchovně příliš leniví. Žalmista řekl, že v zákoně Božím přemýšlí dnem i nocí; důsledek toho byl, že poznal blahoslavenství duchovního růstu: byl jako nevadnoucí strom při tekutých vodách. Mnozí z vás se diví, proč nezakoušejí tu jásavou radost křesťanské zkušenosti, kterou pozorují u jiných křesťanů. Je to proto, že nečtete Bibli. Dopouštíte se hrozného hříchu lenosti. Opomíjíte vykonat věci, které byste měli vykonat.

Jsou rovněž mnozí jiní, kteří jsou leniví jako svědkové o Kristu. Kolik času uplynulo od té doby, co jsi naposled někomu svědčil o Kristu? Kolik času uplynulo od té doby, co jsi získal nějakého člověka k tomu, aby poznal Ježíše Krista jako svého Spasitele? Je spousta lidí, s nimiž se stýkáš každý den a kteří všichni potřebují Spasitele. A přece ani jediné slůvko svědectví o Kristu nepřejde přes tvé rty, aby poznali Krista. Ani slovíčkem se nepokusíš získat je pro spasitelné poznání Pána Ježíše. Jsi vinen hříchem lenosti a tvoji bližní hynou, protože se proviňuješ tímto hříchem.

A jsou opět jiní, kteří jsou leniví v celkovém způsobu života. Je to hřích, jestliže jsme líní v tom, že se nedbale oblékáme a že jsme nedbalí ve svém chování. Je to hříšné, když líně zanedbáváme obecně platná pravidla zdvořilosti ve svém každodenním životě.

Hřích lenosti se rozšiřuje do mnohých oblastí života. Uvedeme některé příklady. Můžeme být líně nedbalí ve svých řidičských zvyklostech při jízdě autem, čímž ohrožujeme životy bližních. Můžeme být nedbale leniví v tom, že nepečujeme o svou osobní čistotu, ačkoli i tělesná čistota náleží ke zbožnosti. Můžeme být leniví v tom, že se vůbec neusmějeme, ačkoli přívětivý úsměv by měl být na tváři každého křesťana v každé době a za všech okolností. Můžeme být netečné leniví v tom, že nepodáme pomocnou ruku sousedům, když opravdu pomoc potřebují. Můžeme být nedbale líní v projevech účinné lásky, takže lidé nešťastni a potlačení nemají často ani nejnutnější prostředky k životu a živoří hluboko pod úrovní lidské důstojnosti. A opět jiní jsou leniví v dávání desátků a dobrovolných obětí a darů na království Boží. Kdyby průměrný obchod vedl své účetní knihy tak nedbale, jako průměrný křesťan vede své knihy o tom, co Bohu dluží a co mu má dát, během několika málo dnů by takový obchod učinil úpadek.

Jsou tisíce a tisíce křesťanů, kteří spí a mlčí, zatím co svět zoufale potřebuje evangelium Ježíše Krista. Bible nás varuje u lzaiáše 56,10 před touto lenosti velmi důrazným způsobem: „Strážní jeho jsou slepí, všichni napořád nic neznají, všichni jsou němí psi, kteří nemohou štěkat, jsou ospalci, leží, milujíce jen dřímotu.“ A list k Římanům 12,11 nás vybízí, abychom byli „v pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící, Pánu sloužíce.“ A jsou mnohé možnosti, jak sloužit Pánu. Nezáleží na tom, v jakých okolnostech žiješ.

Nový Zákon ustavičně varuje před hříchem lenosti. Ku příkladu v listě k Židům 6, 12 je výstraha: „Abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteří skrze víru a snášenlivost dědičně obdrželi zaslíbení.“

Martin Luther napsal v jedné své rozpravě:

Ďábel pořádal velikou výroční slavnost, k níž se shromáždili jeho tajní poslové a vyslanci, aby podali zprávy o výsledcích svého rozličného působení mezi lidmi.

Jeden z nich řekl: „Poštval jsem krvelačné šelmy v poušti na karavanu křesťanů — a jejich kosti se nyní bělejí v písku.“

„Co na tom?“ řekl ďábel. „Jejich duše byly zachráněny.“

„Přihnal jsem východní vítr," řekl druhý, „ten vítr se obořil na loď s křesťany. Loď ztroskotala a všichni se utopili.“

„Co z toho?"
řekl ďábel. „Jejich duše byly zachráněny.“

„Deset let jsem usiloval o to, abych přiměl jednoho člověka lenivě zanedbávat vlastní duši. Konečně se mi to podařilo a ten člověk je náš,“ řekl jiný.

Tu zajásal ďábel a plesaly hvězdy temnot pekelných. Hřích lenosti, nedbalosti, zločinného duchovního opomenutí vykonat to, co má být vykonáno, zalidnil peklo pravděpodobně ve stejné míře jako nejohavnější hříchy, o nichž se často mluví ve společnosti, mezi psychiatry a kriminalisty. Hřích lenosti se zdá tak neškodný, tak nevinný, a přece je jeho jed pro lidského ducha smrtelnější nežli jsou smrtící účinky nejohyzdnějších hříchů, jimž se lidé oddávají.

To nejhorší vůbec, co lenost činí, je to, že člověka oloupí o duchovní ráznost, rozhodnost — o sílu a moc křesťanského rozhodování. Tupost, nedbalost a duchovní ospalost činí člověka neschopným zvolit si Krista. Lenost může dát pravdě rozumový souhlas, může uznat pravdivost křesťanského učení, přitom však je neschopna kladné činnosti, positivního jednání, odpovědného rozhodování. Lenivý člověk může vidět cestu jasně před sebou, může znát cestu, po níž by měl jít, ale lenost zeslabuje a změkčuje jeho vůli a činí jej neschopným rázně a odpovědně se rozhodnout. Tento hřích lenosti musí být vyznán právě tak jako každý jiný. V epištole Jakubově 4,17 odsuzuje Bůh každou lenivost jako těžký hřích těmito slovy: „Protož kdo umí dobře činit a nečiní, tomu je to hříchem.“

V zástupech, které se shromáždily kolem kříže Kristova, byli také i lidé dopouštějící se hříchu lenosti. Matouš 27,36 nám říká, že „sedíce střežili ho tu“ . Jaká lhostejnost! Jaká nepochopitelná lenost! Ale Ježíš právě před tím, nežli vydechl naposled, pohleděl na hříšníky kolem sebe — na zloděje, vrahy, karbaníky, pokrytce, ruhače, smilníky, chlípné, nečisté, pyšné, závistivé, lakomce, žráče a lenochy — a řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lukáš 23,34). V tomto okamžiku Beránek Boží sňal hřích světa (každému, kdo v něho celým srdcem uvěří). Svým dokonalým a dokonaným činem vykoupení, kterým dostiučinil za naše viny a kterým odsoudil skrze svou smrt náš hřích, otevřel nám cestu vzhůru k nebesům! Život věčný jako dar Boží je na dosah každému člověku. Je nutno však tento dar přijmout. Spasitel je ti tak blízko, jak se mu chceš vydat, nebo je tak daleko, jak si jej nepřeješ a jak jej odmítáš. Tvoje vlastní houževnatá, lenivá nevěra je největší překážka toho, aby mohl jako Spasitel vstoupit do tvého srdce.

dr. Billy Graham

(přeložil J.Kurz)