Logo

Mesiáš jako spasitel, soudce a oběť (3.díl)

Boží dar v Kristu: Další prorok nám sděluje, že Mesiáš prostřednictvím zástupné oběti zachrání celé lidstvo, ale také že bude spravedlivě posuzovat lidi. Dále říká, že bude nespravedlivě odsouzen, mučen, zabit a nakonec vzkříšen. 2.5 Svědectví proroka Izajáše
Velké svědectví o vyvoleném služebníku z Izraelského národa, z rodu Davidova najdeme v knize proroka Izajáše. Bůh říká svému služebníku (Mesiáši): „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Izrael… dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spása má do končin země.“ (Iz 49:6) Bůh skrze proroka říká, že Boží služebník nepřijde zachránit jenom Židy, ale všechny lidi, kteří o to stojí. V další kapitole Bůh promlouvá: „Věnuj mi pozornost, můj lide… ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem. Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže.“ (Iz 50:4-5) V následující kapitole prorok upřesňuje a ukazuje předzvěst evangelia, tj. radostné zprávy o příchodu Mesiáše (Krista), který uvede na zemi pokoj a spravedlnost, která vyústí do Božího království.: „Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj a spásu, jenž Izraeli hlásá: ,Tvůj Bůh kraluje!‘ I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha.“ A následuje výzva: „Vyjděte z jeho středu (Babylonu - města hříchu, pozn. autora). Oprosťte se, kdo nosíte Hospodinovo náčiní!... nemusíte se však dávat na útěk, protože Bůh půjde před vámi.“ (Iz 52:7-12) Vyvrcholení celého oddílu o služebníku je v Iz 53 kapitole: „Kdo uvěří naší zprávě?... Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl (před smrtí i jeho vlastní učedníci a nejbližší, pozn. autora), muž plný nemoci, zkoušený nemocemi, tak opovržený, že jsme si ho nevážili… Byly to však naše nemoci, jenž nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn… jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme zbloudili jako ovce,… jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel, jako beránek vedený na porážku,… Byl zadržen a vzat na soud… Byl mu dán hrob se svévolníky… ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo ho zkrušit nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu… Zbaven svého trápení spatří světlo (narážka na Kristovo vzkříšení, pozn. autora)… Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým, jejich nepravosti on na sebe vezme… vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ Je to nepochopitelné a zvláštní, jaký způsob zvolil Bůh k záchraně člověka od věčného oddělení od něj. Nechal místo nás potrestat svého Syna Ježíše Krista. I přes tu nevystihnutelnost podává bible vysvětlení: „A jako vešla do světa smrt skrze člověka (Adamovu nevěru a neposlušnost, pozn. autora)… tak v Kristu všichni dojdou života.“ (1 Kor 15:21-22) V tomto podivuhodném díle spásy lze pozorovat, že chtěl Bůh demonstrovat lásku k nám, když nám daroval to nejcennější - svého Syna. Sám Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ A učedníkům říká: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (Jan 15:13-14) V různých podobách můžeme vidět v přírodě život jedněch tvorů na úkor druhých, např. v potravinovém řetězci. V poslední kapitole o Božím služebníku je dán důraz na projevenou milost. Tzn., že člověk přijímá záchranu vírou bez předem vykonaných spravedlivých skutků. Ty jsou potom důsledkem milosti. Prorok Izajáš píše: „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte… bez peněz a bez placení víno a mléko!... Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“ A dále mluví o Mesiáši: „Hle, dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce. Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhnu k tobě kvůli Hospodinu.“ (Iz 51:1-5) Prorok zde mluví o Kristu jako o tvůrci zákona a přikázání. On však nezrušil židovský zákon, ale uvedl ho na pravou míru. Dával důraz na spravedlnost a lásku místo puntičkářského plnění lidských tradic. Dále mluví o tom, že se slituje i nad pohany, což byla výsada většinou Židů.

V dalším díle se dozvíme, jak se slova Božích proroků začala nenápadně naplňovat.
(3. díl – konec)

Příbuzné, související nebo podobné články

Boží dar v Kristu
Starověká proroctví přímo ukazují na smrt ukřižováním! (2. díl)