Logo

Osel a pes

Žil byl jeden sedlák. Měl manželku selku a čtyři děti. K tomu měl dům, psa a osla a mnoho dalších domácích zvířat jako kočku, králíky, slepice, kohouty, kuřata, husy, kozy, ovce, dokonce koně, ale nejdéle s ním bydlel pes a osel. Ti dva už spolu zažili mnoho slunečných i mnoho deštivých dnů, a tak není divu, že se z nich stali postupem času dobří přátelé. Tak dobří, že když bylo psovi večer smutno nebo když viděl, že je smutno oslovi, šel ho navštívit do přístřešku za domem. Povídali si pak o svých radostech i starostech, povídali si o sedlákovi, jeho manželce a dětech a hodiny jim příjemně ubíhaly. Žádný div, že pak byl ráno osel unavený a těžko se mu tahal vozík, se kterým jezdila selka každý den na trh do vedlejší vesnice. Ale až dosud to vždycky zvládl. Jen se potom následující večer se psem moc nebavil.
Jednou večer, když už byla všechna práce skončena a jen mouchy a komáři obtěžovali oslí kůži, vynořil se zpoza velkého dubu pes a pomalu přišel k oslovi. Lehl si ke stěně na hromádku slámy a zdálo se, že přemýšlí. Osel chodil kolem, odháněl protivný hmyz a občas si uškubl stéblo trávy, která ještě rostla před jeho přístřeškem. Když už se mu zdálo, že jeho přítel mlčí dlouho, zeptal se: „Jaký jsi měl dnes den?“ Pes plácl ocasem: „Ale jo, šlo to.“ A zase bylo ticho. Osel nebyl žádný studovaný psycholog, ale viděl, že jeho přítele něco trápí. Jen nevěděl, jak zjistit, co. A tak začal povídat, jak byl dneska se selkou zase na trhu a jak si tam nějaký malý kluk hrál s polínkem dřeva a to tak nešikovně, až spadl do jakéhosi košíku s vejci. „Byla to pěkná mela,“ povídá osel, „přiběhla nějaká tetka, popadla kluka a naplácala mu na ty vajíčkové kalhoty. A víš co se stalo? Naše selka tam přišla a toho kluka tetce vzala, aby ho nebila, že to neudělal schválně. To se mi moc líbilo.“ Pes, který až do té doby ležel bez hnutí a skoro se zdálo, že osla neposlouchá, najednou vyskočil: „Jo, tobě se líbilo, že selka zabránila bít malého kluka?“ Osel se na psa překvapeně podíval: „Jistě že se mi to líbilo, měla pravdu. Ten kluk to neudělal schválně.“ „Ne, neudělal,“ vyštěkl pes, „a co ty? Ty děláš něco schválně, že tě naše selka bije?“ Osel nechápal, kam pes míří: „Jak bije? Ona mě přece nebije.“ „Ne? A co to má v ruce, když jedete na trh? A když jdeš trochu pomalu, čím tě to švihá? Tomu neříkáš bití?“ Osel zamyšleně přežvykoval. Pes pokračoval: „Já na to koukám už dost dlouhou dobu a nikdy jsem ti to neřekl, ale už toho mám dost. Jak se takhle můžeš nechat bít?“
„Mně to pomáhá, povzbuzuje mě to k práci,“ odpověděl osel.
„Vždyť to bolí.“
„No ano, bolí, ale abych ušel další ráně, víc se snažím.“
„Přepínáš své síly. Mně nikdo nebije a taky dělám svou práci.“
„Nepřepínám. Sedlák i selka vědí, kolik snesu.“
„Stejně to nechápu. Takové velké zvíře a nechá si líbit bití. Braň se!“
„To nejde, ublížil bych jim.“
„Oni ti taky ubližuje.“
„Ale ne tolik, jako bych já ublížil jim. A kromě toho, má to svůj smysl.“
„Divný smysl.“
Osel si povzdychl: „To je marné vysvětlovat. Neříkám, že je to příjemné, někdy bych se toho rád vzdal, ale selka mě taky nebije pořád, jen když je potřeba. Dá se to vydržet.“
„Jen když je potřeba? A jak pozná, že je to zrovna potřeba?“ nespokojil se pes s oslovou odpovědí.
„No, to já nevím, to musí vědět selka. Já se prostě snažím. Vlastně se snažíme tak nějak oba.“
„Ubližují ti,“ zavrčel pes.
„Ale pse, vždyť žiju, najíst i napít dostanu, mám suché místo k přespání i jako úkryt před deštěm. V zimě můžu jít do stáje, když mi je zima. Tak co mi schází?“
„Nesouhlasím s tebou,“ vyštěkl znovu pes a obcházel nespokojeně kolem osla, „vidíš to moc pozitivně. já bych se, být tebou, bít nenechal.“
Osel potřásl hlavou: „Ale nechal.“
„Ne, nenechal!“
„No tak nenechal. Ale víš co? Něco ti řeknu. Poslední věc, pak už se o tom bavit nebudeme, mě nepřemluvíš, víš, že jsem tvrdohlavý.“
„Co mi řekneš?“ zastavil se pes před osle a zkoumavě se na něj díval.
Osel se nenechal vyvést z klidu: „Jen to, že dokud na svých zádech cítím sedlákovu hůl, mohu si být jist, že ji nade mnou nezlomil, víš?“ Utrhnul si další travnaté sousto a spokojeně přežvykoval.
Pes na to nic neřekl, stočil se na slámě do klubíčka a víc se o oslově bití nezmínil. Ale úplně spokojený s oslovou odpovědí nebyl, byť byla chytrá.