Logo

Recenze filmu The Passion Mela Gibsona

(Vypráví Paul Harvey) - Nevěděl jsem co mám očekávat. Byl jsem nadšený, že jsem byl pozván na privátní shlédnutí filmu Mela Gibsona Pašije, ale také jsem myslel na všechny varovné články a vznětlivé reakce, které film provázejí.... Převzato z www.hcjb.cz

(Vypráví Paul Harvey) - Nevěděl jsem co mám očekávat. Byl jsem nadšený, že jsem byl pozván na privátní shlédnutí filmu Mela Gibsona Pašije, ale také jsem myslel na všechny varovné články a vznětlivé reakce, které film provázejí. Vyrůstal jsem v židovském prostředí a jsem dlužníkem vlastní víry židovskému vlivu. Mám celoživotní nechuť a odpor k čemukoliv, co může, třeba i nepřímo, vyvolávat jakoukoliv formu antisemitských myšlenek, vyjadřování a činů. Přijel jsem na privátní shlédnutí filmu do Washingtonu D.C. a přivítal se s řadou známých tváří. Prostředí bylo typicky washingtonské, kdy se přítomní navzájem vítají s úsměvem, ale hledí jaksi za vás a za svými slovy skrývají vlastní zájmy.

Film byl stručně a bez jakýchkoliv fanfár představen a pak už se v sále setmělo. Poutavý první záběr začíná v Getsemanské zahradě a jako velmi citlivý portrét pozemské služby Ježíše pokračuje přes zradu, zatčení, ponížení, cestu na místo odsouzenců, ukřižování a setkání se zločinci, smrt na kříži až po závěrečnou scénu prázdného hrobu. Nebyl to obyčejný filmový příběh; bylo to setkání, které nemohu srovnat s ničím jiným, co jsem dosud prožil. Nebylo to jen mistrovské dílo filmové produkce a umělecký triumf, ale film Pašije ve mně vyvolal mnohem hlubší reflexi bolesti a citových prožitků, než prožitky vlastní svatby, ordinace a narození mých dětí.

Abych pravdu řekl, myslím, že už nikdy nebudu tím, kdo jsem byl. Když film skončil, všechny pozvané a vyvolené osobnosti, které jindy otřásají Washingtonem, byly samy otřeseny a tentokrát vzlykaly. Jsem si jistý, že nezůstalo oko suché. Ten dav rád-tě-vidičů byl děsivě tichý. Nikdo nepromluvil, protože slova tam nějak nepatřila. Prožili jsme vzácné umělecké osvícení, které se v životě stává jen zřídka; byl to okamžik, kdy se nebe dotýkalo země.

Jedna scéna z filmu se mi navždy vryla do paměti. Byla to scéna, krátce předtím, než zohavený a zbičovaný Ježíš upadl pod tíhou kříže. Jeho matka se k němu prodírá na cestě Via Della Rosa. Jak za ním běží, promítají se jí v mysli okamžiky Ježíšova dětství když padal na kamenité cestě před domem. Jak se snažila zachytit jej, aby neupadl, teď se snaží dotknout jeho rozbité dospělé tváře. Ježíš se na ní dívá intensivně zkoumavým pohledem, vášnivě milujícím zrakem (dívá se na nás všechny z promítacího plátna) a říká: „Hle, všecko tvořím nové“. To jsou slova z poslední knihy Nového zákona, 21. kapitoly Zjevení.

Najednou je smysl utrpení jasný a zranění, která byla na tváři tak hrozná na pohled během filmu, i jeho zbičovaná záda, byla najednou nádherná. Utrpení bylo zrozeno dobrovolnou láskou.

Na konci filmu, když jsme se všichni trochu vzpamatovali, přišla chvíle pro otázky a odpovědi. Všichni jednomyslně film chválili, a skutečnost, že chvála přišla z tak různorodého davu diváků, udivovala. Chvála přetékala emocemi. Mezi dotazy padla otázka, která film od počátku provázela, ačkoliv ve filmu samotném nebyla: Proč někdo považuje tento film za antisemitský?

Upřímně řečeno, poté, co jsem film shlédl, je to otázka, na kterou není možné odpovědět. Profesor práv, který seděl přede mnou a kterého si velmi vážím, zvedl ruku a řekl: “Po shlédnutí filmu nechápu jak někdo může naznačit, ani vzdáleně, že to byli Židé, kdo zabili Ježíše. Tak to není.“ A pokračoval: „Uvědomil jsem si, že jsem to byl já, kdo Ježíše zabil“. V tomto působivém filmu nebyla ani špetka antisemitismu. Kdyby byla, sám bych film odsoudil.

Film přináší věrný příběh Evangelia nádherným dramatickým, citlivým a hluboce poutavým způsobem. Ti, kdo něco takového prohlašují, buď film neviděli nebo se za jejich protesty skrývá něco jiného. Tohle není “křesťanský“ film, který by oslovoval jen ty, kdo sami sebe považují za následovníky Ježíše Krista. Je to hluboce lidský, nádherný příběh, který se dotkne každého muže a každé ženy. Je to důmyslné umělecké dílo. Ano, jeho tvůrce je katolík a je dobré, že zůstal věrný textu evangelií; a pakliže tohle není dostačující příklad přijatelného chování, pak je to náš problém. Historie žádá, abychom zůstali věrni příběhu a křesťané mají právo, jej tak presentovat. Vždyť věříme, že to je největší příběh, a jeho poselství se dotýká všech mužů a žen. Největší právo které máme, je slyšet pravdu. Všichni bychom si měli uvědomit, že evangelijní příběh Kristova utrpení zapsali Židé, kteří následovali židovského rabína a jehož život a učení změnilo historii celého světa. Problém není v poselství filmu, ale v těch, kdo jej překroutili a používají jej, aby mohli vyvolávat nenávist místo lásky. Řešení není cenzura biblického poselství, ale šíření daru lásky a Gibsonova mistrovského díla, které posledních dvanáct hodin Kristova utrpení přináší. Film by mělo vidět co nejvíce lidí. Udělám vše, co je v mých silách, aby tomu tak bylo. Jsem vášnivým zastáncem Pašijí. Prosím, pošli tuto kopii přátelům, aby se přišli na film podívat, jakmile bude v distribuci.

P.S.

Poznámka Julie: Moje dcerka, Kristýna mi řekla, že se na setkání křesťanské mládeže dozvěděla, že Mel Gibson prohlásil, že ve filmu nemá žádnou roli, až na malou výjimku: Jsou to Gibsonovy ruce, které přibíjejí Ježíše na kříž. A zdůraznil, že to byly jeho vlastní ruce, které Ježíše přibyly na kříž (a naše také).



Ne všichni můžeme vykonat velké skutky, ale můžeme konat malé s velkou láskou.