Velice často hovořím s lidmi o spasení a přitom neustále narážím na jeden stále stejný osudný omyl. Takový člověk, který není znovuzrozený, tvrdí: „Já také věřím v Boha.“ Ach, přátelé, kdyby tak na tom záleželo! Ztracený syn také věřil v otce. Ani na okamžik nezapochyboval o tom, že kdesi v dálce je jeho otec. Jenže celé jeho neštěstí spočívalo v tom, že byl od otce tak vzdálen.
V mnohých věcech našeho života jsou příčina a následek spolu tak provázány, že pokud nastane jedno, musí nutně následovat i druhé. Kdo se bude na pláži nerozumně vystavovat slunci, protože chce být hodně opálený, ten se zcela jistě musí spálit. A když někdo neumí hospodařit se svým měsíčním platem, ten musí na konci měsíce hladovět.
Řekl také: Jeden člověk měl dva syny. Lukáš 15,11 Apoštol Pavel jednou vylíčil podstatu evangelia zvláštními slovy: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1. Korintským 2,9)
Když v noci 20. června 1966 konstatovali lékaři v nemocnici v Lübecku náhlou smrt evangelického pastora Wilhelma Busche, rozšířila se zpráva o jeho smrti po celé zemi jako oheň. Hned druhý den ji odvysílaly rádio i televize. Mnoho lidí tato zpráva doslova zdrtila.
