Logo

Sabat - První ze série Hospodinových slavností

Kde má původ svěcení soboty? Jaké jsou praktické výhody? Píše se v bibli o workoholicích případně lenoších? Jak láskyplně přistupoval k lidem i v sobotu Pán Ježíš? Kdo je pánem soboty? Musí křesťan světit sobotu? Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude sobota náležet Hospodinu. (Leviticus 23,1-4)

Úvod


Sabat neboli den odpočinku je první z Hospodinových slavností, o kterých se Mojžíš zmiňuje. Je z celé skupiny slavností jedinečný. Svůj původ má v samotném stvořitelském dílu Hospodina ještě před pádem člověka.
"Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Genesis 2,2"

Sabat drží primát také v tom, že se dostal do dekalogu.

"Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani cizinec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej."
(Ex 20,8-11)

Jako jediný byl slaven každý týden a tak na první pohled vystupuje do popředí každodenního života. Byl spojen s požehnáním odpočinku od práce.

Člověk byl stvořen k obrazu Božímu a každý „den odpočinku“ deklaroval i tuto skutečnost, vždyť Bůh také odpočinul od svého díla – "Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal"(Gen. 2,2). Dni odpočinku v případě Hospodina předcházelo stvořitelské dílo. Vždy, když člověk naplňuje záměr, za kterým ho Bůh stvořil, totiž zrcadlit Boží slávu, má z toho prospěch a Bůh je oslaven. Sabat představoval velmi praktické požehnání. Ze zkušenosti víme, že člověk potřebuje odpočívat a tato potřeba se netýká pouze člověka. Nejednalo se však o den zahálky, byla to Hospodinova slavnost! Zvláštní den, který byl oddělen Bohu. Židé se věnovali v synagogách čtení Písem.

Mojžíš má přece odedávna kazatele po všech městech, kde ho čtou v synagogách každou sobotu."
(Sk. 15,21)

Pro Izraelce byl tento svatý den hned dvojím požehnáním. Odpočinuli si od fyzické práce a načerpali duchovní posilu do všedních dní. Zároveň si mohli, na rozdíl od národů, kterým Bůh nedal své zjevení, znovu a znovu uvědomovat, že jejich původ je v Bohu a jejich životy nejsou náhodou. Jejich původ je v Bohu a k Bohu také měli směřovat. Člověk neměl zapadnout do stereotypu a rezignace, ale na základě Božího zjevení mohl fascinujícím způsobem proklamovat svůj původ – původ Božího stvoření. Díky této slavnosti si židé udrželi národní identitu přes celá staletí až po současnost, kéž by také pamatovali, kdo je jejich Hospodin.

Opakování zákona – Poslušnost


Zachovávej sobotní den, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svoji práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvůj býk ani tvůj osel, žádné z tvých dobytčat. Také přistěhovalec ve tvých branách ať si odpočine spolu s tebou, tvým otrokem a tvou děvečkou. Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den.
(Deu. 15,12-15)

Sabat byl také připomínkou na mocné vysvobození z Egypta. Týkal se každého člověka i zvířete. Věřím, že nejsme sto docenit všechny aspekty, které den odpočinutí nese. Z toho vyplývá základní lekce - poslušnost.

Proto budete zachovávat sobotu; ať je vám svatá. Kdo ji znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v ten den pracoval, bude vyobcován ze svého lidu.
(Ex. 31,14)

Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát. Hospodin pak Mojžíšovi řekl: "Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje." Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. (Num 15,32-36)

Mnohdy nemusíme rozumět cestě, kterou nás Bůh chce vézt. Pán Ježíš se vytýká farizeům: „vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona - spravedlnost, milosrdenství a věrnost!“ (Mat. 23,23). Smiřme se s tím, že naše poznání je částečné a důležitější než hromadění nových poznatků a informací je uvedeni do praxe toho co nám Bůh již zjevil. Míra poznání odpovídá míře zodpovědnosti. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc. (Luk 12,48) Nechci říct, že bychom neměli toužit po poznání Boha, vždyť Pán Ježíš řekl: Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat." (Jan 14,21) Abychom přikázání zachovávali, musíme je nejdříve znát. Problém a nebezpečí přichází tam, kde jsou přikázání známá, ale nezachovávaná.

Zvláštní případy


Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej; odpočívej i v době orání či žně.
(Exodus 34:21)

Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili břemena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran.
(Jer. 17,21)

V den odpočinku nerozděláte oheň v žádném svém obydlí.
(Ex. 35,3)

Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci a nechali jej ve vězení (Num 15,32-34a)

Když k nám z okolních národů přivezou zboží nebo obilí, aby je prodávali v den odpočinku, nebudeme je kupovat v sobotu ani ve svátek. Sedmého roku ustaneme a zrušíme každý dluh. (Neh. 10,31)

Říkáte: "Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou
(Amos 8,5)

Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa."
(Ex. 16,29)

Práce – lidský úděl


Workoholik


Tehdy si Hospodin Bůh řekl: "Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky." Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. (Gen 3,22-23)

V přístupu k práci může být celá řada špatných pohnutek. Lidé zapomínají na to, že jim zde nic nepatří , ale vše je dáno do užívání od Boha.

Potom jim vyprávěl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. Přemýšlel: `Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!´ Potom si řekl: `Udělám toto - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechnu svou úrodu a zásoby. Sám sobě pak řeknu: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!´ Bůh mu ale řekl: `Blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?´ Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu." Lukáš 12,16-21

Nic jsme na svět nepřinesli a jistě si také nic neodneseme.
1.Tim 6,7

Lenoch –požitkář - člověk zahálky, může být i křesťan!


„Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!
2. Tes. 3,10

Lenost je hřích.


Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil." Přísloví 22,13
Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev." Přísloví 26,13
Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. Přísloví 26,15
Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. Přísloví 26,16
Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem. Přísloví 13,4
Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají. Přísloví 10,26

Dni odpočinku předcházelo šest dní práce. Někdy až příliš „odpočíváme“. Urbanizace společnosti vede k menším nárokům na životní styl. Lidé mohou déle spát a méně fyzicky pracují. Marnotratný syn si však uvědomil svůj stav právě proto, že pásl vepře a neměl co do úst. Neměl peníze, které by propil se svými povedenými přáteli. Satan je však mistr obchodu a lidem nabízí snadně dosažitelná pozlátka, která zrezaví dlouho po tom, co se naše těla obrátí v prach.

Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.
Kol. 3,23

Pán soboty


Pán Ježíš Kristus přišel do velmi pokřiveného světa. Lidé, kteří drželi své vlastní tradice se snažili jej polapit ve svých nesmyslných nařízeních.

Židovští představení tomu uzdravenému říkali: "Je sobota, nesmíš nosit lehátko!"
Jan 5,10

Farizeové mu řekli: "Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?"
Marek 2,24

V sobotu pak učil v jedné synagoze.
A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. "Ženo, tvá nemoc je pryč," řekl jí. Vložil na ni ruce a ona se hned narovnala a oslavovala Boha. Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!" "Pokrytče!" odpověděl mu Pán. "Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet? A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?" Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.

Lukáš 13,10-17

Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali. A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností. Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: "Smí se v sobotu uzdravovat?" Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.
Lukáš 14,1-4

Potom dodal: "Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. Syn člověka je pánem i nad sobotou."
Marek 2,27-28

Musí křesťan světit sobotu?



Odpověď nalézáme v epištole Židům, která vysvětluje, co znamená ono „odpočinutí“, na které „svěcení soboty“ poukazuje. Čtenář udělá nejlépe, když si teď pročte 3. a 4. kapitolu listu Židům. Zde se dozvídáme, že: „Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.“(Židům 4,10 B21) To je klíčové zjištění, na které nám tento předmět ukazuje. Člověk, který je v Kristu – tzn. je vírou ztotožněn s dílem Ježíše na kříži, odpočinul od své vlastní snahy zalíbit se Bohu. V období staré smlouvy bylo „porušení soboty“ trestáno smrtí, ale dnes je křesťan svobodný od litery a má žít v moci Ducha svatého. To jistě neznamená, že odpočívání od každodenních záležitostí, které je zaměřeno na Boha, není důležité, ale není možné je vnímat jako podmínku spásy. Pro Izraelity, kteří se vírou stali součástí církve, bylo přirozené dále dodržovat zvyky, ve kterých vyrostli, ale s pokračujícím časem bylo stále více zřejmé, že je rozdíl mezi „národní vírou“ a obdobím milosti, do kterého jsme se dostali. To co bylo přirozené pro Jákobovy potomky, však vůbec nebylo přirozené pro pohanské národy, které Bůh častokrát vysvobodil z temnoty modloslužby. V písmech Nové smlouvy nikde nevidíme příklad, že by se věřící „pohané“ měli podrobovat starozákonním zvykům, mezi které svěcení soboty zcela zřejmě spadá. Naopak zde vidíme, že snahy Židů, kteří se snažili podrobit své bratry z pohanů židovské tradici, apoštol Pavel důrazně odmítá (viz list Galatským). Jednoduchá odpověď na položenou otázku je tedy: „ne“.

Má křesťan světit sobotu?



Je zajímavé, že lidé, kteří dnes zdůrazňují, že křesťan nejen že má světit sobotu, ale dokonce musí, protože jinak přestupuje Boží zákon, sami častokrát sobotu nesvětí tak, jak bylo vyžadováno dle Zákona po Izraeli, ale jen podle svých vlastních měřítek. (Podrobněji viz L.P.Křesina, Boží správy věků).

Z Božího Slova nevidím důvod, proč by se "pohanský" křesťan měl podrobovat starozákonním ustanovením, která se týkala Izraele. Je však na zodpovědnosti každého z nás jak s časem, který nám Bůh svěřil, naložíme. Pokud se v neděli účastníme Bohoslužeb, ve kterých vyvyšujeme Osobu vzkříšeného Mesiáše, měli bychom zvážit, jak se na tuto příležitost připravujeme. Je přirozené, že ve dnech, ve kterých nepracujeme nebo nejsme ve škole, máme nejvíc času na čtení Slova, modlitby a společenství s druhými věřícími.




Použitá literatura:


  • The Bible Knowledge Commentary
  • Thresury of the Scriptural Knowledge
  • Festivals of Israel Fredk.A.Tatford
  • Bible 21
  • Bible - Český ekumenický překlad