Logo

Seslání Ducha svatého

Evangelium Boží milosti

Další část seriálu Evangelium Boží milosti hovoří o vzniku Církve, seslání Ducha Svatého a o samotném Evangeliu Boží milosti. Vznik Církve

Dříve, než byl Kristus ukřižován, předpovídal příchod Ducha pravdy, který uvede lidi ve známost pravdy. Učedníkům bylo řečeno, aby šli do Jeruzaléma a očekávali Ducha svatého. Bylo to v době, kdy se blížil židovský svátek a proto v Jeruzalémě byla spousta lidí, kteří o svátcích město každoročně navštěvovali. Učedníci se spolu s dalšími věřícími pokorně modlili až do letnic.
„A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati“ (Sk 2:1-4) KR.
Příchod Ducha svatého provázel silný hlas, který přilákal lidi. Věřící byli obdarováni „dary Ducha“. Mohli mluvit jazyky, kterým dříve ani nerozuměli, aby vydávali svědectví lidem z cizích zemí. Lidé se děsili jak tito prostí rybáři z Gallilee jsou schopni hovořit o Kristu. Jejich zvěst spočívala v tom, že ten ukřižovaný Ježíš již není mrtev, ale živ. Kladli za vinu národu, že nepoznal svého Mesiáše a vyzývali lidi k pokání a víře v Krista. Apoštol22 Petr vysvětlil, o kom bylo prorokováno, že jej smrt nemůže zadržet. Ten vstal z mrtvých. Principem jejich zvěsti nebylo odsoudit národ či jednotlivce, ale přiznat vinu a podíl, který národ a každý jednotlivec nese. Vina nespočívá pouze na těch, kteří Krista nechali ukřižovat, ale i na všech, za které On trpěl – tzn. všichni lidé.
„To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého“ (Sk 2:37-38)KR.
Každý člověk, který se vírou spolehne na Kristovu oběť, automaticky získá účast na křtu, který proběhl o letnicích, kdy byli všichni věřící pokřtěni jedním Duchem v jedno „tělo“. O Duchu svatém je psáno, že přebývá v tělech věřících. Duch svatý je připodobňován k plameni ohně. Věřící jej mají rozněcovat a neuhašovat. Život obráceného člověka je úzce spojen s vlivem Ducha, který v něm přebývá a pomáhá mu. Duch svatý je jedna ze tří Osob Božích.

Evangelium Boží milosti


Evangelium v překladu znamená radostná zpráva nebo blahá zvěst. Úhelným kamenem celého evangelia je Osoba a dílo Ježíše Krista. Zahrnuje jeho zástupnou oběť na kříži, slavné zmrtvýchvstání, ospravedlnění věřícího. Principem je vítězství nad hříchem, poražení satana či záchrana člověka. Náš předmět můžeme pro lepší orientaci rozdělit na tři části..

a) Evangelium Boží
Novozákonní knihy nám podávají jasný obraz o tom, kdo je původcem a dárcem tohoto evangelia.
Je to samotný Bůh. Je to jeho dar lidem. V minulosti promlouval k Izraeli různými způsoby. Všechny svátky, oběti a jiné události symbolicky poukazovaly na jednotlivé aspekty Kristova života. Vše se dělo na základě předem připraveného a dokonale promyšleného plánu. Nakonec Hospodin promluvil skrze svého Syna.
Dobrá zpráva, spočívá v tom, že Bůh poslal na tento svět svého jediného a drahého Syna, aby vykoupil hříchem poskvrněného člověka. To se mohlo stát jedině zaplacením výkupného za každého jedince. Člověk se nacházel v žalostném pádu a proto mu jeho Stvořitel připravil cestu zpět k Bohu. Kristus svým životem a službou dokonale představil Boží záměr s člověkem.
„Který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny na svědectví v patřičný čas “
(1Tm 2:4-5)NBK.

Bůh učinil soud nad hříchem skrze smrt Krista. Ten se stal vykoupením a ospravedlněním pro mnohé. Bůh na něm odsoudil hříchy lidstva. Člověku nabízí věčný život, když příjme tyto okolnosti a vírou se spolehne na Kristovu oběť.
Hospodin vše před ustanovením světa předurčil a v časnosti uskutečnil. Proto tato radostná zvěst není evangeliem lidským, ale evangeliem Božím nebo Kristovým.
b)Evangelium milosti
Kdybychom hledali slovo, které zahrne veškeré Boží jednání, jež souvisí se správou dnešního stavu světa, nalezli bychom právě slovo milost. Z učení Genesis jasně vyplývá, že člověk se nacházel ve vzpouře vůči Bohu. Hříšná přirozenost, která přebývá v těle každého člověka, znamená sklon ke hříchu. Bůh ve své svatosti nemohl přijmout člověka porušeného, proto připravil svůj milosrdný plán. Nikdo by jinak neměl šanci obstát.
„Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho“ (Ř 3:12)KR.
„Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (Ř 3:23) KR.

„A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili“ (Ř 5:12)KR.
Hospodin se smiloval nad světem a poslal svého Syna, aby žádný kdo v něj uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. Blahá zvěst o milosti znamená, že se vše také děje z milosti. Člověk, i kdyby chtěl, nemůže obstát prostřednictvím konání dobrých skutků, protože Bůh by jej nikdy nemohl pro jeho hřích přijmout. Člověku je z milosti dána volba, sám se může rozhodnout, jestli přijme Boží nabídku spásy, nebo ne. Z milosti se může rozhodnout pro víru. A pokud tak učiní, pak z pouhé milosti žije po zbytek svého života. Není možné si myslet, že je člověk schopen obstát bez Krista před Bohem, který pro záchranu člověka, vydal na smrt svého Syna! Učinil vše, aby lidé mohli být zachráněni. Jediná požadovaná věc je víra.
Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil“ (Ef 2:8-9)KR.
Skutky, kterými se vyznačuje znovuzrozený – ospravedlněný člověk, jsou teprve důsledkem víry, tedy z milosti, která již člověka ospravedlnila.
Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili(Ef 2:10)KR.
Ukázali jsme si, že evangelium je zde výhradně z milosti a člověk může jedině skrze tuto milost uvěřit a být zachráněn.
c) Víra
Jak již bylo řečeno, jediným požadovaným činem ze strany člověka je víra.23 V Písmě čteme:
„Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.“ (Ř 10:9-11) KR.
Bůh učinil vše pro to, aby člověk uvěřil a přijal pravdu. Pokud tak učiní, získá účast na křtu Duchem, který proběhl o letnicích v Jeruzalémě a je před Bohem ospravedlněn - svatý. Bůh již více nehledí na jeho hříchy, ale vidí jej přes kříž svého Syna a tak si věřící jedinec může být jist věčným životem. Pokud se však člověk nepokoří a neuvěří, čeká jej spravedlivý soud, který jej odsoudí, vzhledem k jeho proviněním, k smrti a věčnému soužení.

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odklon od Písem NZ - vznik církevnických organizací
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti
Evangelium Boží milosti - část první
Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ
Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví
Veřejné působení Krista
Ukřižování Ježíše Krista
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení