Logo

Šíření evangelia a Církev

Evangelium Boží milosti

Další díl seriálu tentoktrát s podtytuly: Šíření evangelia, vznik místních křesťanských sborů a Církev není organizace, ale organismus (Kristovo tělo) 6.1.3 Šíření evangelia, vznik místních křesťanských sborů
Smyslem zvěstování apoštolů nebylo získat majetek, slávu nebo prestiž, ale být věrnými služebníky na půdě evangelia. O letnicích se k církvi připojilo na tři tisíce věřících. Můžeme se domnívat, že uvěřili i někteří z těch, kteří Krista předtím vydali na smrt. Věřící pak zůstávali ve vyučování od apoštolů, pravidelně chodili do chrámu, každou neděli se scházeli ke slavení „Večeře Páně“ a modlili se. V rané církvi byla kázeň na velice vysoké úrovni. Záhy začalo přicházet protivenství ze strany nevěřících Židů. Jako první mučedník byl ukamenován Štěpán (Sk 8). Opravdové křesťanství bylo vždy úzce spojeno s pronásledováním (2Tm3:14). Apoštolé naplnili příkaz svého Mistra a nejdříve zůstali v Jeruzalémě, pak se vydali do Judska dále do Samaří, až se evangelium dostávalo do posledních končin země.
Duch svatý ukázal apoštolu Petrovi, že má jít kázat evangelium i mezi lidi z okolních pohanských národů. Tím došlo k přerušení Božího jednání s Izraelem jako Božím lidem, které vystřídalo období milosti – jednání se všemi národy. To však neznamená, že Izraelité byli odepsáni. Vždyť všichni apoštolé byli z vyvoleného národa. V období milosti není rozdílu mezi židem a pohanem. Proto dnes může uvěřit příslušník jakéhokoliv národa. Bůh bude jednat se svým vyvoleným lidem ještě v příštím období, po vtržení církve.

Další věrný služebník evangelia Boží milosti byl Pavel. Původně to byl veliký protivník církve a věřících. Pronásledoval křesťany a dokonce byl přítomen kamenování Štěpána. Na jedné cestě do Damašku se mu však zjevil Kristus a on uvěřil. Stal se z něj nový člověk, který žil výhradně pro svého Pána a Spasitele. Celý svůj život oddal službě druhým ve zvěstování evangelia Kristova, pro které nakonec položil život, protože byl sťat jako mučedník. V knize Skutků apoštolských24 máme zaznamenány celkem tři misijní cesty apoštola Pavla. Vyprávějí o tom, jak Pavel spolu s bratry v Kristu hlásal radostnou zprávu o Kristu Ježíši. Vidíme zde, jak první křesťané prožívali víru, která byla nerozlučitelně spjata s očekáváním druhého příchodu Mesiáše. Apoštol Pavel v jednotlivých městech (Tesalonika, Řím, Korint, Efez, Atény a jiné) zakládal nové sbory věřících v Pána Ježíše Krista a mnohdy jim vysvětloval různé otázky, související s vírou. Věřící se scházeli tajně po domech, protože byli pronásledováni ze strany nevěřících. Místní sbory vyznavačů byly zcela samostatné v čele se „staršími bratry“, kteří se o sbor starali z hlediska evangelizace, pravosti učení i kázně. Pravidelně, každý týden v neděli slavili „Památku Páně“ 25(Sk 20:7), a tím zvěstovali smrt Krista za hříšníky. Apoštol Pavel je autorem řady dopisů církvím (místním sborům), ve kterých vysvětluje každodenní otázky křesťanova života. Tyto dopisy (epištoly) jsou součásti NZ a nalézáme v nich řadu důležitých pravd evangelia, řádu a uspořádání církve včetně některých prorockých pasáží.

6.1.4 Církev není organizace, ale organismus (Kristovo tělo)
Duch svatý kladl na srdce pisatelům NZ, aby vysvětlili podstatu církve. Slovo církev můžeme nahradit v souladu s učením jako „tělo Kristovo“, „Nevěsta Beránkova“. Základem církve je sám Kristus.
Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu, v němž se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu. (Ef 2:20-22) NBK
Když pročítáme NZ , vidíme, že slovo církev je použito ve dvou smyslech.

1) Společenství místního sboru – Místní církev, místní „tělo“
Skládá se z věřících jednoho společenství, kde všichni dohromady tvoří místní „tělo“ – každý věřící je součástí tohoto „těla“ a má zde určitou úlohu. Jednotliví věřící tvoří údy „těla“. V tomto společenství má každý uplatňovat svůj dar (1.Kor 12). Není nijak omezeno počtem. Princip, co už je vlastně společenství řekl sám Kristus:
„Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich" (Mt 18:20)KR.

2) Tělo Kristovo – celá církev
Celá církev se skládá ze všech znovuzrozených lidí počínajíc křtem o letnicích až do chvíle, kdy si Kristus přijde pro církev.
V dnešní době jsme svědky stále narůstajícího počtu různých církevnických denominací – organizací. Bible ale nic takového nezná. „Tělo“ není organizace, ale organismus. Lidé, kteří patří do některých státem uznávaných církví si častokrát myslí, že právě proto, že chodí do té či oné denominace budou spaseni. Učení NZ však jasně definuje podmínku spásy každého jedince. - tzn. osobní vztah víry ke Spasiteli Ježíši Kristu. Proto při vtržení církve, si Pán povolá jen ty jedince, kteří mají svůj osobní vztah již vyřešen.
Podstatou věřícího člověka je růst do podoby Krista, stále více se mu připodobňovat. Tento aspekt je nerozlučitelně spojen s posvěceným životem. Bible definuje všechny znovuzrozené jako lidi, kteří umřeli tomuto světu a byli vzkříšeni spolu s Kristem. Jsou před Bohem svatí. Svatý = oddělený od hříchu, což je i smyslem křesťanova života. Život křesťana není lehký, ale není ani těžký! Křesťanský život bez Ducha svatého je nemožný! Teprve když člověk má Ducha svatého,je mu zjeveno, jak žít, co má dělat a má ty nejlepší předpoklady, aby v tomto životě obstál.
Všichni křesťané se budou muset jednou zodpovídat za své činy před „soudnou stolicí Kristovou“. Zde se nejedná o „Veliký soud“, který stihne nevěřící a kde bude Bůh spravedlivě soudit člověka za jeho činy, ale o vydávání účtů Kristu, který si své ovečky vybojoval vlastní krví. Při soudné stolici se vše ukáže a rozhodne, jaké bude mít ten či onen věřící postavení po celou věčnost v nebesích.(2K 5:10)


24Autorem knihy Skutků apoštolů a jednoho a evangelia je Lukáš, který jako jediný pisatel NZ nebyl žid. Doktor, historik a osobní přítel apoštola Pavla.
25Památka Páně je připomínkou Kristova vykupitelského díla. Věřící lámou a dělí mezi sebou chléb, který poukazuje na Kristovo tělo dále pijí z kalicha víno, které symbolizuje Kristovu prolitou krev. Památka není oběť, ani nějaký tajemný rituál. Kristus zemřel jednou a není potřeba jej déle „obětovat“. Sám dílo dokonal.(Ř 6:9)

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odklon od Písem NZ - vznik církevnických organizací
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ