Logo

Slavnost týdnů - Letnice

Svátek týdnů byl druhým ze třech putovních svátků. Zatímco v době Velikonoc probíhala sklizeň ječmene, o Šavoutu se sklízela pšenice. Slavnost týdnů nastala po sedmi celých týdnech od slavnosti prvotin – po padesáti dnech Pentecost (z řeckého padesát). Tradice, která nemá podklad v Písmu, tvrdí, že Mojžíš obdržel během tohoto období na Sinaji deset přikázání a proto někteří židovští učenci tráví celou noc během slavnosti studiem zákona a dalších spisů. Šavout – Ex 23,16(Žně); Num 28,26(Den prvotin); Ex 34,22 (Slavnost Týdnů); Deu 16,10

Průběh

Průběh této slavnosti je zaznamenán v (Leviticus 23,15-21). Z uvedeného textu máme následující výčet toho, co se přinášelo:

- dva chleby pozvedání – kvašené jako prvotiny Hospodinu
- sedm ročních beránků, jednoho býčka a dva berany, všechny zvířata bez vady - zápalná s přídavnou a litou obětí.
- jeden kozel – oběť za hřích (přítomnost kvasu vyžadovala očištění)
- dva roční beránci – pokojná oběť

Hospodinova slavnost vyžadovala praktickou akci, proto je hned v zápětí pozornost čtenáře obrácena na přístup k chudým, kteří přežívali z toho, co jim lidé na poli nechali.

Význam

Význam této slavnosti se stal zřejmým o několik století později. Padesát dní po vzkříšení Mesiáše se odehrály věci popsané ve Skutcích 2. kapitole. Jednalo se o „vylití Ducha Svatého“, jinými slovy hovoříme o „narození Církve“. Pán Ježíš svým učedníkům zasliboval příchod Utěšitele (Jan 14,16.26; 15,26; 16,7). Právě Letnice se staly naplněním tohoto zaslíbení. Pán Ježíš byl s učedníky čtyřicet dnů po svém vzkříšení a při svém odchodu znovu zopakoval zaslíbení „Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“ (Skutky 1,8) Učedníci pak společně čekali v „horní místnosti“ v Jeruzalémě (v. 12-14).

Boží odpověď na čekání přišla právě o deset dní později – tj. o letnicích (Skutky 2,1-4). Jednalo se o zcela jedinečnou a neopakovatelnou událost (1.Kor 12,13), která znamenala počátek období Církve. Skrze apoštola Petra bylo poprvé veřejně vyhlášeno evangelium Boží milosti, na které zareagovalo okolo tří tisíc lidí (Skutky 2,41). I tito lidé přijaly „dar Ducha svatého“ (v.38). Počátek tvrdého období zákona bylo doprovázeno soudem nad třemi tisíci lidmi(Ex 32,27-28), zatímco počátek období milosti znamenal spasení tří tisíc (Skutky 2,41). (W.E.Vine)

V církevním světě se hovoří o svatodušních svátcích. Je zajímavé, že apoštolové přisuzovali tomuto dni význam i nadále (Skutky 20,16). Jednalo se o určitý mezník, který pojí Kristovce novozákonních dnů s historií tohoto světa. Přesvědčení, které učinilo hlásání evangelia tak účinným bylo: „Rozpoznání Božího prstu v celých dějinách a Krista jako postavy, která je vždy ve středu.“ R. Zacharias. Jan 5,46 – Evangelium Pána Ježíše nepřichází jako nový myšlenkový směr, ale jako naplnění odvěkého Božího jednání s člověkem (Luk 24,27).

Kniha Skutků je příběhem zvěstování evangelia milosti a také si čteme o třech skupinách lidí, které postupně, jak Pán Ježíš předpověděl, obdržely Ducha svatého (viz Skutky 1,8). Bylo to nejprve věřící Židé, dále Samařané a nakonec pohané. Tak byly odemčeny dveře evangelia - vždy prostřednictvím Petra (Mat 16,19). V souvislosti s tímto předmětem je třeba zdůraznit, že podobně jako Pán Ježíš přinesl oběť za hřích jednou i Duch svatý byl seslán jednou, ale všichni křesťané na něm získali účast retrospektivně.(Podrobněji vysvětleno v L.P.Křesina, Charismata)

Všichni jsme totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla - ať už Židé nebo Řekové, otroci nebo svobodní - a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. (1.Kor 12,13)

Jakub ve své epištole píše: „On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.“ Pán Ježíš jednoho dne dokoná sklizeň. Jan Křtitel se o něm vyjádřil(Lukáš 3,15-17), zatímco pšenice bude shromážděna do stodol, plevy budou páleny neuhasitelným ohněm.

V Leviticus 23,17 si čteme o dvou bochnících, které měly být s kvasem. Zde vykladači poukazují na to, že se nejedná o symbol Církve, která je bez poskvrny, ale o skutečnost a dílo Ducha svatého v životě spasených jedinců, jejichž těla nejsou zatím bez hříchu. Apoštol Pavel rozvíjí myšlenku přítomnosti hříchu v těle věřícího člověka v epištole (Římanům 8, 16 – 23). Přítomnost dvou bochníku někteří vykladači vysvětlují tím, že Církev je složena jak z Židů tak pohanů, ale to berme spíš jako ilustraci, protože víme, že předmět církve byl tajemství, které nebylo starozákonním prorokům známo (viz Ef 3,5-6).

Závěr

Slavnost týdnů je v souvislosti s obdobím Církve velmi důležitá. Bůh využil této slavnosti, aby poslal slíbeného Utěšitele. Křesťané si tuto událost připomínali a prakticky se týká každého křesťana jehož nedílným znakem je, že má Ducha svatého v sobě přebývajícího(Řím 8,9). Křesťané jsou vedeni ke každodennímu boji s hříchem, a pokud selžou, je třeba se opět vrátit k oběti za hřích, tj. ke kříži Pána Ježíše Krista.

Otázky k textu:

1. Kdy se slavnost týdnů slavila?
2. Jaká zvláštnost byla s chleby?
3. Jaké oběti se přinášely a proč?
4. Jak tato slavnost vedla k praktické zbožnosti?
5. Kdy došlo k naplnění této slavnosti?
6. Jakým způsobem se vztahuje na každého křesťana?
7. Co stále zůstává v tělech křesťanů a jak s tím bojovat?

Otázky k zamyšlení:

1. Co znamená, že Pán Ježíš jednou dokoná sklizeň?
2. Jakým způsobem se projevuje Duch svatý dnes a kde je jeho místo?
3. Co je tak převratné na období milosti?

Literatura

Festivals of Israel, Fredk. A. Tatford
R.Zacharias, Let my people think,
W.E.Vine – The colected writings
D.Gooding – True to the faith
L.P.Křesina - Charismata