Logo

Starověká proroctví přímo ukazují na smrt ukřižováním! (2. díl)

I přesto, že tehdejším Izraelitům nebyla proroctví vůbec jasná, dnes je ze vzdálenější perspektivy zřejmé, že se týkala Ježíše Krista. Ukazují na sebeobětujícího se krále. Starověká proroctví přímo ukazují na smrt ukřižováním! 2.2 Izraelovo požehnání
Když se přesuneme o pokolení dál, dostaneme se k dalšímu spravedlivému muži, Jákobovi, kterého Bůh přejmenoval na Izrael (odtud název židovského národa). Ten před smrtí žehnal svému synu Judovi slovy: ,,Tobě, Judo, vzdají čest tví bratři, synové tvého otce se ti budou klanět Juda nebude nikdy zbaven žezla dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.“ (1 Moj 49:8-10) Izrael naráží na Ježíše, protože Juda je praotec jeho otce Josefa. Když je řeč o žezle a věčném kralování, lze zde z biblického kontextu zpozorovat, že v budoucnosti na zemi bude vládnout Bůh prostřednictvím Ježíše, jak o tom píší i další proroci. To však není vše. Důkazem Kristovy věčné vlády je samotná nedokonalá církev a její jednotlivci. Jako ten, kdo má s Kristem osobní vztah, můžu ze zkušenosti říct, že bych jiného Pána nad svým životem nechtěl. Kristus s námi nemanipuluje, ale vyučuje a vede nás v lásce a spravedlnosti. Dokonce sám Ježíš o sobě říká, že má moc nad všemi lidmi.

2.3 Obětní řády v Izraeli
Ukazatelem na Kristovu oběť za hříchy lidí je ustanovení obětních řádů v Izraeli. ,,Když se někdo prohřeší proti příkazu Hospodina ať přivede za svůj hřích Bohu mladého býčka bez vady k oběti za hřích.“ (1 Moj 4) Tyto verše znovu mluví prorocky o oběti. Apoštol Pavel vysvětluje význam těchto obřadů: ,,V zákoně je pouze náznak budoucího dobra Proto stále stejné oběti, každoročně přinášené nemohou dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí Těmito oběti se hříchy každoročně připomínají Proto Kristus říká: ,Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo Zde jsem, Bože, abych konal tvou vůli‘ “ (Žd 10:1-7) A jeho vůlí bylo dokonat dílo záchrany lidí, kteří své viny vyznávají, opouští je a uvědomují si, že za ně místo nich Kristus zemřel na kříži.

2.4 Mesiášův předchůdce David a prorocké žalmy
Další muž z Ježíšova rodu byl král David. Jemu se dostalo od proroka Nátana ještě konkrétnějšího proroctví o zaslíbeném Mesiáši: „Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi Až se naplní tvé dny, dám po tobě povstat tvému potomku, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho trůn navěky. Já mu budu Otce a on mi bude Synem.“ (2 Sam 7:8-10,12-14) Ještě předtím říká Bůh Davidovi, že mu nemůže postavit chrám, kde by sídlil. Toho je schopen pouze Boží Syn. V novém zákoně (tj. po Kr.) se jako Boží stavba zobrazuje církev, ve které Bůh přebývá svým Duchem. Základem této stavby z živých kristovců je sám jejich Mistr Ježíš. Bůh jako Otec žije v těchto lidech, kteří se mu dobrovolně odevzdali. David byl také pisatelem žalmů (chvalozpěvů), která obsahují mj. i proroctví. Některé z nich ukazují na Ježíše jako Božího Syna, i když se částečně týkají Davida. V Žalmu 2 píše: „Proč se národy bouří, proč kují marné plány? proti Hospodinu a pomazanému (Mesiáši) jeho Ten, jenž trůní na nebesích se směje Já jsem ustanovil na Sijónu svého krále Hospodin mi řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ “ Pomazání znamená uvedení do služby Bohu. To se Davida týká. Když ale Bůh říká, že někoho zplodil, nemůže to být člověk, ale bytost stejné podstaty. David byl i přes svou velkou zbožnost a odvážnost hříšný člověk. On Božím Synem být nemohl. Asi nejnápadnější žalm ukazující na Krista a jeho utrpení najdeme v žalmu 22: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (tato slova pronesl Ježíš mj. na kříži, pozn. autora) Daleko spása má, ač o pomoc volám. Já jsem však červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, Nebuď mi vzdálen, Bože, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! Rozevírají na mě tlamu, jak řvoucí lev, když trhá kořist Jako step vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!... sápou se jako lev na mé ruce a nohy (=> starší překlad bible kralické píše - zprobíjeli ruce i nohy mé, což ukazuje na smrt ukřižováním, která v té době kupodivu ještě nebyla známa, pozn. autora) Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!.. zachraň mě A tys mi odpověděl.“ Poslední verše předznamenávají Mesiášovo vysvobození ze smrti, tzn. vzkříšení.

(2. díl – konec)

Příbuzné, související nebo podobné články

Kristovo vzkříšení (13.díl)
Kristova služba a její cíl
Kristus: prostý tesař x Boží Slovo? (6.díl)
Plnění proroctví - evangelium
Potvrzení proroctví (4.díl)
Mesiáš jako spasitel, soudce a oběť (3.díl)
Boží dar v Kristu