Logo

Veřejné působení Krista

Další pokračování ze seriálu Evangelium Boží milosti Když bylo Ježíšovi třicet let, přišel na místo v Galileji, kde působil Jan Křtitel, a nechal se pokřtít.
„A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“ (Mt 3:17) KR.
Bůh vyjádřil vůli ohledně svého Syna. Ježíš byl potom veden Duchem na poušť kde se čtyřicet dní a čtyřicet nocí postil. Po této době k němu přišel ďábel, aby jej pokoušel. satan pokoušel Syna Božího na poušti celkem třikrát. Dvakrát mu citoval místo z Písem, které se týkalo Mesiáše, a vyzval jej k tomu, aby se podle toho, co mu řek,l zachoval. Ve vybraných pasážích pozměnil kontext a tím Mesiáše pokoušel. Ježíš však dobrou znalostí Slova Božího nad ním zvítězil a útokům zlého odolal. Posléze mu satan nabídl všechny poklady světa, když se mu bude klanět, ale Kristus věděl, že jediný, komu se bude kdy klanět, je Bůh.

Syn Boží chodil po izraelské krajině a zvěstoval principy Božího království. Vyvolil si dvanáct učedníků. Nebyli to žádní mistři a studovaní znalci, ale většinou prostí rybáři. Provázeli svého Mistra takřka od počátku jeho veřejného působení až do doby jeho ukřižování. Mezi dvanácti měli výjimečné postavení tři, což se dá rozpoznat z některých pasáží NZ17, Šimon, zvaný Petr a synové Zebedea, Jakub a Jan. Jedním ze dvanácti byl i Jidáš Iškariotský, o kterém Ježíš již od počátku věděl, že jej zradí. Učedníci byli svědky mnohých divů a jejich Mistr jim svěřil i to, co bylo jiným zatajeno (Mk 4:11).
Když pročítáme evangelia, vidíme mnohé aspekty, kterými se Kristus vyznačoval. Lidé, kteří Mesiáše očekávali, nepochopili smysl Písem, která o Něm pravila. Čekali, že přijde mocný král, který z Izraele učiní mocné království. Tak byli naplněni dodržováním litery zákona, že jim samotný smysl utekl. V Izraeli nastal paradoxní stav. Lidé, kteří na oko dodržovali zákon, byli uvnitř pokrytečtí a nemilosrdní. Mesiáš, který byl Bohem poslán přišel, do svého vlastního, ale vlastní jej nepřijali. (J 1:11)

Kristus přinesl na zem světlo, ale lidé více milovali tmu, protože jejich skutky byly zlé. Takto byli postiženi zejména náboženští odborníci ze strany farizeů a zákoníků. Svými nařízeními a představami si vytvořili vlastní náboženský systém. Ježíše napadali za to, že mluví a sedá s lidmi, kteří byli na okraji společnosti. Ježíš však prohlásil:
„Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání“ (L 5:32)KR.
Ježíš přistupoval k lidem naprosto nezaujatě a otevřeně. Na rozdíl od svých spoluobčanů byl upřimný a opravdový. Přišel, aby zjevil svého Otce. To bylo Jeho hlavním cílem. Poukazoval na pravý smysl zákona. Bohu jde, mimo dodržování litery, především o stav srdce každého jednotlivce. Mnozí z těch, kteří byli kolem, nemohli poslouchat Jeho slova, protože jim pronikala až do duše. Nelíbilo se jim, že odhaloval veřejně jejich zkažená srdce. Proto se již záhy po tom, co začal veřejně vystupovat, rozhodli, že jej zabijí. (J 5:16). Izraelité měli jasně vydaná pravidla, kterými se měli řídit. Nepochopili však pravý význam. Mysleli si, že dodržováním desatera se stanou spravedliví. Mesiáš vyučoval principům „království Božího“, a vysvětlil, smysl Písem .
Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci. (1 Sam16:7).
Například v „Kázání na hoře“ pronesl:

„Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu.
Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny,je povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti...
Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště. A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě. A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se. Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše...“
(Mt 5:21-22. 38-44) KR
Mesiáš zjevil principy zákona tak, aby je mohl každý pochopit a přiznat svou nemohoucnost. Nepřišel, aby lid odsoudit, ale spasil. (L 9:56) Co však je podmínkou záchrany? Odpověď nalézáme např. v rozhovoru Ježíše s Nikodémem.
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3:1-19) EK.
Ježíš si plně uvědomoval svou úlohu na tomto světě. Věděl, že jej lid nakonec nechá ukřižovat a on bude trpět s ohledem na hříchy všeho lidstva.(1Tm 2:6) Taktéž si byl jist tím, že jedině skrze Jeho Oběť bude svatý Bůh moci přijmout hříchem postiženého a Mesiášovou krví ospravedlněného člověka. Toto učení však spočívá i vtom, že pokud člověk Boží plán spásy nepřijme, přijde na Boží soud, ve kterém pro své hříšné skutky nebude moct obstát.

V souladu se SZ se Mesiáš měl prokázat znameními, která budou dokazovat že je opravdu ten Zaslíbený. Kristus konal činy, které byly naprosto jedinečné a neopakovatelné. Nečinil nic na odiv lidem, ale v souladu s Otcovou vůlí. Byl neustále ve spojení se svým Otcem. Častokrát v NZ je psáno, že odcházel na pusté místo, kde se modlil. (L 4:42) Uzdravoval nemocné (Mk 6:56). Ti, kteří byli připoutáni trvale k lůžku, opět mohli chodit (J 5:8) Vyháněl z lidí zlé démony (L 4:35), slepí viděli (J 9.kap), hluší slyšeli a němým dával hlas (Mk 7:37). Křísil mrtvé (J 11:25 a násl.). Byla mu dána moc nad fyzikálními zákony - dokázal proměnit vodu ve víno (J 2), byl schopen nasytit zástupy, když zlačněly a neměly jídlo (J 6:7 a násl.), mohl chodit po vodě (Mt 14:25), utišil bouři (Mk 4:39). On však měl i moc odpustit hříchy. (L 5:20)
Lidé přesto všechno co viděli, svému Zachránci neuvěřili a naopak jej zavrhli. Čím více jim Kristus poukazoval na svého Otce v nebesích, tím více jej usilovali zabít. Čím více svým životem dokazoval, že je Pomazaný, tím více ho nenáviděli.

Kristus přišel, aby zjevil Otce - Boha. Jak však věděl co má činit? Čím si byl tak jist, že činí Jeho vůli? Sám se vyjádřil, že On je v Otci a Otec v něm. (J 14:11) V Mesiášově osobě se jedinečně smísily dvě přirozenosti. Z Písem se dovídáme jednak o jeho člověčenství – jako člověk byl unaven (J 4:6), nebo hladový (Mk 11:12). A druhá podstata jeho osoby je to, že je Bohem. Jako Bůh je Vševědoucí (J 2:25), Věčný (J 8:58),Všudypřítomný (Mt 18:20), Všemohoucí (Zj 1:8), roven s Bohu (F 2:6 ) či s Bohem jedné podstaty.
„Já a Otec jsme jedno" (J 10:30).
Vidíme na základě Písem, že Bible představuje Ježíše Krista jako skutečného člověka a skutečného Boha. Tyto dvě podstaty či přirozenosti nebyly navzájem v rozporu, ale v dokonalé harmonii. Právě proto mohl jako jediný zjevit Boha jako Otce skrze své činy.
Syn Davidův postupoval vždy v souladu s proroctvími a hleděl kupředu na tu hodinu, pro kterou přišel. Touto hodinou byla jeho smrt, o které pravil, dříve než se tak stalo. (L 18:32) Přibližně 18tři léta veřejné zvěstoval, že se přiblížilo Království Boží. Když se naplnil čas, sdělil učedníkům:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane.“ (Mk 10:33-34)
Kristus poslal své věrné, aby přivedli oslátko, na kterém potom přijel do Jeruzaléma. Lidé jej vítali a provolávali mu slávu.
„I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel, A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou. I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je“ (Mt 21:12)KR.
Promlouval k lidem v podobenstvích a poukazoval na to, že nepřijímají Božího Syna. Jeho řeči nejvíce zneklidňovaly farizee a zákoníky, kteří usilovali o to, aby jej před lidem zdiskreditovali a potom zabili.
„Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? "Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár.
On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli“ (Mt 22:15-22) KR.
Nikdo z nich však nemohl vyzrát nad moudrostí, kterou ho Bůh obdařil. Dále mluvil k učedníkům v podobenstvích, ve kterých poukazoval na věci, které teprve nastanou. Některé věci však nechápali a pochopili je až, když byl seslán Duch pravdy (J 16:13).19 „Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:„Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován." (Mt 26:1-2)EK.



18 To, že Ježíš sloužil tři roky, se usuzuje na základě tří svátků - Velikonoc, o kterých se v NZ píše za doby Kristovy veřejné služby.
19 Viz „6.5.1 Seslání Ducha svatého“

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Seslání Ducha svatého
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení
Ukřižování Ježíše Krista
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti
Evangelium Boží milosti - část první
Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ
Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví